Radko Kubičko: Prezidentovo výběrové řízení na ústavní soudce
Jedním z důvodů napjatého vztahu bývalého prezidenta Zemana se Senátem byly návrhy na ústavní soudce. Podle ústavy je navrhuje prezident, Senát schvaluje. A tento proces se zadrhl vícekrát, než by bylo zdrávo, Senát neschválil celou řadu prezidentových nominací. Ten je svým způsobem vytahoval jako králíky z klobouku a nijak se moc neobtěžoval svůj postup obhajovat, tím méně se senátory konzultovat. Ti mu to také dali mnohokrát najevo.
Byl to vztah velmi nezdravý a výsledkem bylo časté neobsazení nejvyšší soudní ústavní instituce plným počtem soudců. Senátoři se samozřejmě domnívali, že to je prezidentova vina, prezident zase zlomyslně ukazoval na Senát, dle jeho názoru nepotřebný a hodný vyhladovění seškrtáním rozpočtu.
Čtěte také
Jenže tímto procesem jsou přece jen pověřené obě instituce, takže zodpovědnost nakonec též padala na obě. Ani Senát totiž nikdy nejevil k prezidentovi moc vstřícnosti, logicky, jeho politické zabarvení bylo zcela jiné než to aktuální prezidentovo. Ale to už je dnes jedno, kdo má větší podíl zavinění, je to už minulost.
To nový prezident Petr Pavel na to jde takříkajíc od lesa. Vztahy se Senátem navázal hned zpočátku bezkonfliktní a jde mu to snadno, jeho politický profil je naopak současnému Senátu blízký. A výběr ústavních soudců se snaží prý učinit co nejvíce průhledným.
Prezident se odpovědnosti zříci nemůže
K návrhům kandidátů vyzval 23 institucí a stanovil panel, který je bude posuzovat. S nejnadějnějšími se schází a navrhne jen ty, se kterými předběžně vysloví souhlas senátoři. Nehrozí tak žádné odmítnutí.
Čtěte také
Na první pohled by se mohlo zdát, že jde opravdu o propastný rozdíl. Jenže otázka je, jestli není propastný snad až příliš. Prezident je totiž v konečném důsledku sám plně odpovědný za výběr ústavních soudců a měl by do něj přirozeně promítnout nejen své politické preference, ale i deklarovanou nadstranickost, v tomto případě spíše ideovou.
I soudce, který má navíc posuzovat záležitosti ryze politické, může mít přece jen i v rámci platné ústavy nějakou názorovou a hodnotovou orientaci, není to jen chladný automat na znění zákona. Soudci by tedy měli pocházet z různých prostředí.
Prezident ostatně hodnotovou orientaci a světonázor explicitně zmínil. Samozřejmě mohl mít na mysli, že by to měla být jen orientace důsledně demokratická a v intencích svobodného světa. Ale i v těchto rámcích mohou být různice i mezi soudci. Mohou být proudy spíše moderní, až pokrokářské, sociální, liberální nebo tradiční, konzervativní.
Čtěte také
Přesně v tomto duchu se bojuje třeba ve Spojených státech amerických o obsazení Nejvyššího soudu, což má pak velké důsledky v posuzování konkrétních kauz ideových zápasů.
Jak tohle chce prezident Pavel zohlednit, pokud se spolehne jen na výsledky procesu, který více než politické rozhodování připomíná technicistní výběrové řízení na loajálního zaměstnance. Může pak klidně říci, že to nebylo jeho rozhodnutí, ale že pouze respektoval výrok výběrové komise. Samozřejmě, prezident se odpovědnosti zříci nemůže a jistě to sám dobře ví.
Každopádně je ale nanejvýš žádoucí, aby prezident jako politik opravdu rozhodoval politicky, když jde přece o politickou záležitost. Bezbřehý konkurs na důležité odborné místo patří opravdu spíše do firemního prostředí a stát, jak z dřívějška už dobře víme, není firma.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
