Důchodkyně Jaroslava Dušková: Plastové obaly střádám, nové nekupuji

Čtěte také

Odpad je absence kreativity, tvrdí propagátor cirkulární ekonomiky a zakladatel unikátního tržiště

Tohle docela přesně ilustruje přístup ohrožené třídy k ekologii – Jaroslava Dušková obaly znovu používá ani tak ne kvůli hodnotovým postojům, ale zkrátka protože tak ušetří.

V domácnosti ženy, které po zaplacení všech nutných výdajů zůstanou na měsíc asi dva tisíce, to ani jinak nejde.

Třikrát týdně na dialýzu

Ještě před dvěma roky uklízela sociální byty Armády spásy, pak se ale její zdravotní stav rapidně zhoršil, ledviny jí fungují jen na osm procent, třikrát týdně jezdí na dialýzu. „Mojí největší starostí je udržovat svůj jídelníček, pitný režim, a jezdit na dialýzu,“ říká Jaroslava, která žije sama.

K jednopokojovému obecnímu bytu se těžce propracovala ze sociálního bydlení, tady v bohumínské části Pudlov, kousek od železniční trati si s partou sousedů ještě udržuje i malou zahrádku.

Pudlovské kaskády

Invalidní důchodkyně ani tady neutratí zbytečně ani korunu, co může, si vyrobí sama, třeba zálivky nebo postřiky. „Veškeré přípravky stojí strašně moc peněz,“ vysvětluje.  

Čtěte také

iROZHLAS

Rozděleni klimatem: Češi se nejvíc bojí sucha a migrace. Stále ale doufají, že jim se změny vyhnou

A pak mě téměř spiklenecky vede do zákoutí, kde mi pyšně ukazuje systém na zachycení dešťové vody na zalévání – říkají tomu pudlovské kaskády. „Z kdejaké kůlny je svedena voda do sudu a do vany,“ ukazuje.  

U sebe v kuchyni mi pak Jaroslava Dušková ukazuje výživový list, kterým se řídí kvůli onemocnění ledvin. Kličkuje mezi cenou a dietou. Nemá čas zjišťovat, v jaké zemi a za jakých podmínek byly potraviny vyrobené. „Dialýza člověka unavuje,“ popisuje paní Jaroslava.