Rozvoj ekonomiky pomocí fosilních paliv není samospásný. Mnohé africké státy jsou v ekologii dál než my, říká vědkyně Harmáčková

„Přispíváme k tomu, že se klimatická změna pořád zhoršuje,“ upozorňuje Zuzana Harmáčková, vedoucí oddělení sociálně-ekologické analýzy Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd a také výzkumnice v národním institutu SYRI.

„Klimatická krize dopadá na spoustu různých sektorů a to, že neděláme dost, je problém hlavně kvůli nám a našemu fungování.“

Klimatická krize totiž ovlivní naše zemědělství, energetiku i obchod. Její plné důsledky můžeme v současnosti sledovat hlavně v rozvojových zemích.

Čtěte také

Spojené ropné emiráty. Proč se z klimasummitu v Dubaji může stát fosilní konference

„Změna klimatu je něco, co pravděpodobně způsobujeme víc my jako lidé na globálním Severu a pravděpodobně se víc dotýká lidí na globálním Jihu, kteří k jejímu vzniku tolik nepřispěli,“ upozorňuje.

K narovnání nespravedlnosti má přispět i klimatický fond projednávaný na aktuálně probíhající klimatické Konferenci OSN o změně klimatu (COP28) ve Spojených arabských emirátech. Podobné akce ale zpravidla bývají kritizované pro neefektivní politiku a greenwashing. Letos je významným argumentem i fakt, že hostující země je zároveň ropnou velmocí.

„Žijeme ve světě, který je plný různých mocenských vztahů, zájmů, od nejnižších úrovní až po ty nejvyšší. Co tyto dohody reálně znamenají, je samozřejmě vždy otázka,“ uvažuje Harmáčková.

„Z mého pohledu je vždycky lepší, když se věci někam posouvají, než když se to neposouvá nikam.“ 

Jedny z nejvyšších emisí na světě

Vliv ropných velmocí ale dosahuje dál než na summit o klimatu. Podle britského deníku The Guardian např. Saúdská Arábie podporuje poptávku po fosilních palivech v afrických zemích, čímž podmiňuje jejich rozvoj.

„Rozvoj fosilními palivy není samospásný,“ oponuje Harmáčková. „Z hlediska udržitelnosti to vypadá, že by bylo vhodnější, kdyby státy, které na tuto cestu teprve vstupují, přeskočily některé ty kroky, které my jsme udělali a které se ukázaly jako relativně nešťastné.“

Takovému vývoji napomáhá i nedostatečná infrastruktura, která vede k využívání menších a samostatnějších zdrojů energie, nebo převažující zemědělská obživa.

Čtěte také

iROZHLAS

Emise oxidu uhličitého ve světě letos vzrostou o 1,1 procenta, za zvýšením je hlavně Čína, Indie a letadla

„Ukazuje se, že ve chvíli, kdy máte ve společnosti velkou část lidí, kteří se živí zemědělstvím na každodenní bázi a kteří potřebují přírodní prostředí k tomu, aby fungovali, tak pro ně jsou otázky klimatu a udržitelnosti daleko aktuálnější,“ popisuje.

Pokud je problém palčivější, intenzivněji na něj hledají řešení. „Odvážím se říct, že jsou v zásadě dál, protože jich se to týká na každodenní bázi daleko víc,“ uvádí Harmáčková.

Paradoxně se na vzniku problému téměř nepodílejí. „Zodpovědnost leží právě na těch zemích, jako je třeba naše, kde v důsledku těžkého průmyslu, energetiky, dopravy, životního stylu nebo fungování domácností jsou emise v přepočtu na hlavu jedny z nejvyšších na světě,“ připomíná.

Chudší státy však zpravidla pociťují změny klimatu více a musí se jim nějak přizpůsobovat. „V jejich případě je snaha se s tím nějak vyrovnat jak změnou životního stylu, tak migrací do městských oblastí a vymaněním se ze zemědělství. Taková adaptace existuje, ale ne vždy je to možné,“ vysvětluje. 

Nejlevnější je prevence

Z ekonomického hlediska by nejlepším nástrojem k řešení klimatické krize byla prevence. „Ačkoli vidíme, že zmírňování emisí stojí velké investice ve všech různých sektorech, tak se ještě pořád ukazuje, že je to levnější cesta než následná adaptace na už probíhající problémy,“ upozorňuje.

Na prevenci podle ní poukazuje i většina lidí zabývajících se ochranou klimatu. „Lidé, kteří se angažují v otázkách životního prostředí, se snaží poukázat na to, že pokud budeme čekat, může se stát, že náklady na to, vyrovnat se s klimatickou změnou, budou daleko větší, než by nutně musely být,“ srovnává.

„Taky se můžeme dostat do situace, kdy už některé věci nepůjde zvrátit, a tím se vystavujeme rizikům, která nemusí nutně nastat.“

Čtěte také

Změna klimatu je vnímána jako aktivistické téma, co má potenciál rozdělovat, říká oceněná analytička Kazlauskas

Pro řešení je proto podle ní zásadní individuální zapojení běžných lidí, ne jen politiků.

„Individuální akci máme tendenci vnímat tak, že se jedná třeba o to, jakou si instalujeme žárovku. Je důležité to dělat, ale tímto způsobem neuděláme větší změnu,“ vysvětluje. „Kde ale můžeme udělat větší změnu jako jednotlivci, je, že se staneme aktivními občany.“

Není nutné se hned zapojovat do radikálních hnutí, stačí se jen zajímat o to, jak funguje komunální politika nebo jaké spolky ve svém okolí máme. „Lokální individuální akce, kdy se sdružujeme s jinými lidmi, kteří mají stejné zájmy nebo pohled na věc jako my, je opravdu mocný nástroj,“ uzavírá Zuzana Harmáčková.

Více podrobností o klimatické konferenci, dopadech extrémního počasí v Africe nebo vytváření modelů budoucího vývoje si můžete poslechnout v záznamu celého rozhovoru. Moderuje Michael Rozsypal.