S péčí o dítě mi naši poradili, ale s jiným stavem ne. Proč je o těhotenství nutné mluvit s okolím?

S prvním trimestrem těhotenství má spousta žen spojené zvracení, omdlévání a pocity nevolnosti, kterých se nemohou jen tak zbavit. Tereze poměrně rychlé hormonální změny pomohly pochopit a přijmout jiný stav, se kterým se najednou musela vyrovnat. „Víc než cokoli jiného mě to donutilo přemýšlet o svobodě a daleko víc se zaměřit na budoucnost. Jakékoli změny, které člověk v životě dělal, rozhodoval sám za sebe, a teď už nesu zodpovědnost za dalšího člověka, který je ve mně, vyvíjí se, a já si už nemůžu dovolit tolik, co jsem si dovolila vždycky,“ popisuje hlavní změnu ve svém dosavadním životě Tereza, která je na začátku celého těhotenství.

„Měla jsem trochu výčitky, že se na to neumím naladit, že to neprožívám tak, jak bych to asi prožívat měla,“ říká Jana |foto: Barbora Linková

Nevolnosti v prvním trimestru ovšem nejsou pravidlem, jak potvrzuje Jana. „Měla jsem představu, že těhotenství bude strašné, budu mít nevolnosti a přibírat na váze a nebudu s tím moci nic dělat. A ono to tak nebylo. Já jsem měla navíc jiný problém, a to spíš to těhotenství vůbec přijmout,“ popisuje Jana. „Měla jsem trochu výčitky, že se na to neumím naladit, že to neprožívám tak, jak bych to asi prožívat měla.“ Realitou se tak pro ni těhotenství stalo, až když začala cítit první pohyby dítěte, tedy někdy kolem 20.–22. týdne těhotenství. „Což už je poměrně pozdě,“ dodává s úsměvem.

Na koho se spoléhaly a kdo byl pro ně zaručeným zdrojem informací? „Já jsem na tu starší generaci našich rodičů trochu naštvaná. O péči o dítě, když už je na světě, tak o tom člověk občas s rodiči mluví, ale na to těhotenství, které prožívám teď, na to mě nikdo nepřipravil,“ říká Tereza. „První informace jsem se dozvěděla od kamarádek, které teď prožívaly to, co já, tedy i nepříjemné a negativní stavy. Ale to je třeba něco, co mi moje máma nikdy neřekla, a to spolu sdílíme hodně věcí, mám ji moc ráda a máme skvělý vztah. A když jsem jí to teď nedávno vyčetla do telefonu, tak mi řekla ‚No, kdybychom tohle všechno říkali, tak vymřem‘,“ vypráví svou zkušenost.

„O péči o dítě, když už je na světě, tak o tom člověk občas s rodiči mluví, ale na to těhotenství, které prožívám teď, na to mě nikdo nepřipravil,“ popisuje Tereza|foto: Barbora Linková

Těhotenství mohou některé nastávající matky vnímat i pod vlivem zdravotnického systému jako období, kdy musí procházet neustálou kontrolou a testováním. „Já mám od začátku těhotenství pocit, že neustále řešíme nějaká rizika, která mohou nastat. Když se nepotvrdil strašák jménem mimoděložní těhotenství, žila jsem se strašákem prvotrimestrálního screeningu a vývojové vady. Když se toto riziko odsunulo, nastalo další riziko – velký ultrazvuk ve 20. týdnu. A po něm přišlo další riziko – těhotenská cukrovka. A takhle jsme jeli až doteď,“ popisuje běžnou těhotenskou rutinu Jana. Komplikace spojené s vývojovými vadami, které testování pomáhá odhalit, staví ženy a jejich partnery a partnerky před těžká rozhodování, která významně ovlivňují kvalitu těhotenství. Tereza na sobě naopak žádný tlak nepociťuje, pouze ten, který si vytváří sama. „Naopak, jsem za to vděčná, že můžu zjistit, jak na tom jsem,“ dodává.