On sbírá podklady, ona zapisuje. Kroniku obce Horosedly společně vedou manželé Křiváčkovi

„V roce 1995 zastupitelstvo požádalo mojí manželku, aby kroniku vedla. Ona kývla, ale měla obavy, že tady ty poměry dobře nezná, tak jsem jí přislíbil, že jí pomůžu. Postupně se to vyvinulo, že jsem se do role kronikáře vecpal i já, i když oficiálně to dělá moje manželka,“ vysvětluje Miroslav Křiváček.

Manželé mají úkoly jasně rozdělené. „Já mám na starosti zapisování a upravování textů, manžel sbírá historické podklady a dáváme to potom dohromady,“ vysvětluje Ludmila Křiváčková s tím, že v začátcích jí také velmi pomohl strýc, který je kronikářem v sousední vesnici.

Horosedly na Písecku se dřív jmenovaly i jinak, třeba Horusedly. „My tady máme jednu dobrou pomůcku, a to je monografie, kterou zpracoval pan učitel Jan Toman v 70. letech. Ten píše, že název je odvozený z polohy osady. První obyvatelé vsi se totiž usadili na horní části svahu, byla to tedy ves lidí sedících na hoře. Proto se vžil název Hořesedly, Horusedly, z něhož se vyvinul dnešní název,“ vysvětluje Miroslav Křiváček.

Kronika obce se píše od roku 1924. Původně byla vedená ručně, později na stroji. „My jsme si na ručně psanou formu ani jeden netroufli, takže manželka to píše na počítači a je k tomu zvlášť obrazová příloha,“ doplňuje Miroslav Křiváček.

Čtěte také

Psaní obecní kroniky, to je takový úděl učitelů, říkají ve Svatém Janě nad Malší

Jeho samotného vždy více zajímala hlubší historie, proto si nejvíce cení nejstarších zápisů. „Zajímavá je třeba část, že v čísle 31 býval někdy asi mlýn. To je možná paměť, která sahá někam k husitským dobám,“ říká.

Z vlastních zápisů do kroniky pak cituje jeden méně veselý: „V roce 2012 ze čtvrtka na pátek 27. dubna zmizel ze silnice nad obcí kamenný kříž, který v roce 1861 postavili tři sousedé z Horosedel. Stál zde 150 let v dobách dobrých i zlých, nikomu nevadil a nikdo na něj ruku nevztáhl. Člověku se ani věřit nechce, co všechno se dá v dnešní svobodné zemi ukrást a prodat.“

Kromě toho, že se manželé Křiváčkovi věnují kronice, pomáhali třeba také se shromažďováním historických zajímavostí pro setkání rodáků. „K prvnímu setkání jsme nechali natočit videokazetu o stavu obce. Jsou tam zachycená stavení i s fotografiemi, jak vypadala kdysi, a jsou tam mnohdy i stavení, která už dnes nenajdeme. Na další setkání jsme připravili publikaci o lidech, kteří tu žili,“ připomíná Miroslav Křiváček.