Scházíte se „pod ocasem“? Myslbek dělal sochu koně svatého Václava 30 let, vzpomíná jeho pravnučka
Jezdecká socha svatého Václava na Václavském náměstí v Praze nebo pomník Karla Hynka Máchy na pražském Petříně patří mezi nejznámější sochy Josefa Václava Myslbeka. Pod ocasem koně se domluvilo už nesčetně rande a domlouvají se dodnes.
Od úmrtí významného českého sochaře uplynulo loni sto let. Jeho tvorbu a život připomíná výstava v Obecním domě, jejíž spoluautorkou je jeho pravnučka Milada Myslbeková. „Žádná taková velká výstava dosud nebyla. Sochy a plastiky jsou k vidění ve foyer do 28. září.“ Půltunovou sochu Oddanost jim zapůjčil pražský magistrát.
Pradědeček přísný i laskavý
Se svým pradědečkem se osobně nesetkala. „Děda často vyprávěl nějaké veselé příhody z dětství. Bylo jich 8 sourozenců a tropili mu pěkné lumpárny. Takže víc než o sochařství vím o vylomeninách, co můj děda vyváděl svému otci, mému pradědečkovi.“
Josef Václav Myslbek byl prý velice přísný, uměl použít i rákosku, zároveň ale přísnost uměl vyvážit citlivostí a laskavostí. „Měl složitý život, nevycházel z žádných luxusních poměrů, takže jeho rodiče neměli peníze na studia. Chtěli, aby šel do učení a přinášel do rodiny peníze.“ Měl se stát ševcem. Ale pak ho jeden rodinný přítel viděl malovat a rodičům to rozmluvil.
Později začal dělat i sochy. „Sochař Levý, který dělal dle jeho slov spíš mlčící sochy, rozpoznal Myslbekův dar dát sochám život.“
Oceněný Krucifix s vědomou odchylkou
Za svoji práci Myslbek získal řadu prestižních ocenění. „Nejvíce si cenil 2. místa na pařížském Salonu za dílo Krucifix. Sochař Rodin o něm prohlásil, že nikdo na světě nevytvořil Krista lépe,“ vypráví pravnučka.
„Říkal, že základ je v anatomii. Měl povoleno chodit i na pitevnu. Když dělal Krucifix, studoval, jak je hlava položená na hrudník, jak se napínají svaly. Zjistil, že ruce nemohly být přibité hřeby uprostřed, protože by se vytrhly. Tak udělal připoutání rukou provazem, ale ani to není tak správně udělané, jak chtěl. Musel tam udělat vědomou odchylku.“ Plastika je umístěna v bazilice Sacré-Coeur v Paříži.
Sejdeme se pod ocasem. Kde to je?
Kromě známých pražských pomníků svatého Václava nebo Karla Hynka Máchy vytvořil Josef Václav Myslbek řadu dalších děl, náhrobků, bust. „Mám ráda sochařsky ztvárněnou Hudbu, která je ve foyer Národního divadla. I Krucifix, za který byl oceněn. A samozřejmě sochu svatého Václava,“ usmívá se pravnučka. „Jednou jsem měla jít rande. Ten kluk řekl, že se sejdeme pod ocasem a já vůbec nevěděla, kde to je. Tak jsem na schůzku nedorazila.“
Na jezdecké soše svatého Václava Myslbek pracoval přes 30 let. „Děda vyprávěl, že často chodili do ateliéru si jako děti hrát. Když pradědeček pracoval na soše, tak si nechával přivádět z hřebčína koně a podle něj tvořil. Kůň se jmenoval Ardo. A zase u něj studoval anatomii – břišní svaly, šlachy, všechno,“ vypráví Milada Myslbeková, která sama navrhuje ručně foukané malované vánoční ozdoby a šperky.
Jakou historku s koněm prozradila? Měla někdy ambice dělat sochařství a přiblížit se pradědečkovi? Co Myslbekovi způsobovala Menièrova choroba? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
