Sedmé nebe s Načevou: O prolínání výtvarných a hudebních světů s kurátorem Otto M. Urbanem

V pořadu zazněl třeba hlas Davida Bowieho nebo zpěvačky Diamandy Galás. První vystoupení americké avantgardní hudebnice v devadesátých letech v pražské Arše se konalo právě na Urbanův popud. Monika Načeva prý seděla v první řadě: „Byl to opravdu hodně silný zážitek, byla do půl těla nahá a politá krví, nějakou zvířecí,“ vzpomíná Načeva.

Monika Načeva a Otto M. Urban ve studiu Českého rozhlasu|foto: Tomáš Vodňanský

„To už je přesah hudby do performance art nebo body art, což je vlastně už od šedesátých let sféra výtvarného umění, pro nás tedy poměrně významná, s ohledem na vídeňské akcionisty a jejich tvorbu, Hermanna Nitsche nebo Güntera Bruse, Schwarzkoglera a dalších,“ vysvětluje kurátor Otto M. Urban. „Tato vizualita, která se ve vystoupení Diamandy Galás objevila, je zcela jistě určitou kontinuitou nějakého zvláštního pokusu používat vlastní tělo jako součást výtvarného vyjádření. A v tom jsem najednou v ní viděl i něco, co je víc než hudba, co má i tuto vizuální rovinu.“ 

Otto M. Urbana si řada posluchačů spojí především s výstavami V barvách chorobných a Decadence Now. Monika Načeva, která se netají svou láskou k dekadentnímu umění, k oběma obstarala ve spolupráci s kurátorem doprovodný hudební program. „Extenze jednoho uměleckého projevu do dalšího je to, co třeba mě osobně zajímá. Proto jsem vždycky vlastně i hudbu vnímal skrz její výtvarný projev nebo výtvarnou stylizaci a nebo výtvarný kontext,“ dodává Urban.

Setkal se Otto M. Urban osobně s Davidem Bowiem? Uvidíme někdy v Praze obrazy Davida Lynche? Na jakých projektech Urban v současnosti pracuje? Poslechněte si kompletní záznam pořadu.