Skvělá atmosféra, kterou jsem nikde jinde nezažil, chválí dobrovolník na šampionátu v Novém Městě

Jak jste se dostal k práci dobrovolníka na mistrovství světa v biatlonu?

Už v roce 2018 jsem napsal, zda bych mohl dělat dobrovolníka při šampionátu. Vybrali mě a od té doby už jsem na všech akcích v Novém Městě na Moravě.

Čtěte také

Výsledky Američanů mě nepřekvapují. Když mám čas, tak je sleduji, říká střelecký kouč Čechů Emmons

Jak moc velký fanoušek biatlonu jste?

Biatlon s přestávkami sleduji s přestávkami už od konce devadesátých let minulého století, od dob Ole Einara Bjørndalena nebo Raphaëla Poiréeho.

Fandíte českým, nebo slovenským reprezentantům?

Narodil jsem se ještě za časů Československa, takže fandím závodníkům z Česka i Slovenska. I když tu Slováci nejsou v nejlepší formě ani v nejlepším možném složení, jako to bylo v minulosti. Vím ale, že odvádí stoprocentní práci, a proto se jim nedá nefandit.

Užíváte si, že můžete být díky práci dobrovolníka na blízku největším hvězdám světového biatlonu?

Mohl jsem se se sportovci střetnout a poděkovat jim za to, co pro nás fanoušky dělají.

Děláte si se známými sportovci fotky?

Fotím se s nimi, ale samozřejmě jen s těmi sportovci, které znám a něco o nich vím. Rozhodně se nefotím se všemi.

Co nejblíž trati

Co obnáší pracovní den dobrovolníka na světovém šampionátu?

Každý den je to různé. Záleží na tom, kdy začíná program. Někdy sem přicházím před obědem, jindy zase už v devět ráno. Záleží také na pozici, kterou tady člověk má. Já funguji jako vnitřní ostraha, takže většinou mám nástup, až se otevře areál a přichází zástupci médií. Konec pak je různě, někdy jdeme domů až o půlnoci.

Jakou pozici dobrovolníka jste si tu oblíbil nejvíc?

Každá pozice je něčím specifická a já mám rád změnu. Nejlepší je samozřejmě ta, když může být člověk blízko závodníkům u trati.

Během sobotního programu budete celou dobu na střelnici?

Pokud se nestane nic mimořádného, tak bych měl být tady. Na závěr se přesunu do mixzóny za novináři.

Čtěte také

Soukalová vstoupila do biatlonové Síně slávy. „Obrovská pocta,“ přiznává a úspěch přičítá Rybářovi

Jak si užíváte před, při i po závodě bouřlivou atmosféru, která ve Vysočina Aréně panuje?

Nedá se to neužívat. Člověk to pořád poslouchá, vidí na obrazovku a za sebou má stereo. Atmosféra je úžasná a nezažil jsem to na žádném jiném stadionu. V roce 2020 při covidu bez diváků to bylo hodně smutné, to jsme tady byli jen my a vlajky na tribunách, teď je to úplně o něčem jiném. 

Na akcích v Nové Městě na Moravě tedy nejste žádným nováčkem.

Poprvé jsem tu byl v roce 2016 a pak už pravidelně.

Řešil jste na mistrovství světa už nějaký problém?

Naštěstí už se žádné nepříjemné situace nestávají, protože novináři jsou disciplinovaní. Občas se stane, že mají platnou akreditaci jen na určité dny, ale ve většině případů jsou reportéři i fanoušci v pohodě a vše se jim dá vysvětlit.

Co děláte ve volném čase, když zrovna nemusíte něco kontrolovat?

Když se náhodou taková šance naskytne, tak se jdu podívat na trénink a střelbu závodníků.

Co vás na šampionátu nejvíc zaujalo a co očekáváte od závěrečného závodního víkendu?

Je úžasné, co předvádí Francouzky. Jsem rád, že se zadařilo Lise Vitozziové, která si prošla náročnými roky a znova se dostala na vrchol. Samozřejmě mě baví norští muži, kteří jsou bezkonkurenční.