Smrt není opakem života, je jeho součástí, říká pohřební průvodce
Spolek Pohřební průvodci se snaží dělat pohřby jinak. Jeho cílem je to, aby pohřby jako takové byly osobní a aby šlo především o oslavu života zesnulého.
Zakladatel spolku Pohřební průvodci Oleg Vojtíšek říká, že smrt není opakem života, ale jeho součástí. Smrt je v podstatě konec života, a právě život by se měl během pohřebního obřadu oslavovat. Pozůstalí by měli na zemřelého vzpomínat, plakat, ale také se smát.
Ani děti nejsou dle Vojtíška na pohřbech zapovězeným elementem: „Rodiče mají s dětmi o smrti mluvit už od dětství. Třeba v Německu je běžná otevřená rakev v kostele, kde se děti samy chodí dívat na babičku, dají jí do rakve třeba bylinný likér, který ráda pila, a podobně. S dětmi by se o smrti mělo mluvit bez jakýchkoliv metafor, jelikož děti metafory nechápou. Například fráze „babička odešla do nebíčka“ může způsobit to, že dítě bude chtít jít za ní,“ uvedl zakladatel spolku.
Spolek Pohřební průvodci běžně pořádá pohřby v přírodě, ale třeba i v nějaké vilce nebo salonku. Záleží na přání klientů. „Velkou tradicí už je dnes sázení stromů. Strom je krásná živá památka, dává nám stín, vláhu, musíme o něj trochu pečovat a tak, jak roste, tak se my sžíváme s danou ztrátou. Dále necháváme například napsat klienty na papír to, co si nestihli říct se zesnulým, papíry složíme do lodiček a ty pustíme po vodě. Vzkazy se dají napsat také na balonky, které vypustíme. Naší specialitou je třeba to, že v balónu můžeme vypustit popel zesnulého do stratosféry,“ popsal Oleg Vojtíšek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.