Sólo plavba kolem světa za 43 dní. To je cíl unikátního závodu nejrychlejších plachetnic

Tam se rád nechával nosit na taškách studentů, pózoval jako model pro vysokoškolské studenty fotografie a poskytoval emocionální podporu v kampusu. Studenti si k němu našli vztah až do té míry, že když jednou přestal na několik dní na univerzitu chodit, začalo se jim stýskat.

„Postavili mu malou kapličku,“ směje se majitelka kocoura Ashley Dowová. „Byly tam svíčky a Maxova fotka, kterou vytiskli a dali do rámečku.“

Lidé na kampusu Vermontské univerzity dokonce kocoura brání a dohlíží na něj. Maxe po setmění napadaly divoké kočky v sousedství. Jeho majitelka tak vyvěsila cedule, na kterých prosila: Kdybyste viděli Maxe po páté hodině venku, mohli byste ho vzít domů? „A studenti ho skutečně začali odpoledne přinášet,“ říká kočičí máma Ashley.

„Většina z nich má také moje telefonní číslo a od náhodných studentů dostávám textové zprávy typu: ‚Je v pořádku, je nahoře u skleníku,‘ a podobně. Takže, být Maxovou majitelkou je docela zajímavé,“ dodává Dowová.

V příspěvku na Instagramu Vermontská státní univerzita oslavovala jmenovaní Dr. Maxe Dowa a napsala, že kocour dostává titul „s hlasitým vrnivým souhlasem fakulty“.

Studie výzkumníků ze Stanfordovy univerzity, Univerzity v Lucemburku a Univerzity v Greifswaldu se zabývala tím, jak se vnímání stáří v průběhu let mění. Zapojilo se do ní 14 056 účastníků a účastnic a sběr dat trval celých 25 let, a to od roku 1996 do roku 2021. Zahrnovala osoby, které se narodily mezi lety 1911 až 1974 a v průběhu zkoumání jim tak bylo mezi 40 až 100 lety.

Jednou z otázek, na kterou účastníci a účastnice odpovídali, bylo například, v jakém věku by někoho označili za starého. Průměrně lidé ve věku 64 let uváděli, že stáří podle nich začíná v 74,7 letech. Lidé ve věku 74 let potom průměrně uváděli, že stáří začíná v 76,8 letech.

Navíc se ukázalo, že s postupem času lidé vnímají začátek stáří později. Třeba ti, kteří se narodili v roce 1911, vnímali ve svém věku 65 let začátek stáří od 71 let. Pětašedesátníci narození v roce 1956 pak stářím označovali průměrně věk 74 let.

„Průměrná délka života se prodloužila, což může přispívat k pozdějšímu vnímání nástupu stáří. Také některé aspekty zdraví se v průběhu času zlepšily, takže lidé určitého věku, kteří byli v minulosti považováni za staré, již dnes za staré považováni být nemusí,“ uvedl jeden z autorů studie Markus Wettstein z Humboldtovy univerzity v Berlíně.

Další výzkumy by měly zjistit, jestli trend pozdnějšího vnímání stáří pokračuje, nebo jestli se mění. Vědci totiž předpokládají, že se nemusí vyvíjet lineárně. Navíc se nemusí stejně projevovat všude na světě, vliv na něj má totiž i kulturní tradice dané země nebo regionu.

Nová studie zabývající se návratem zubrů do Rumunska ukazuje, že přítomnost divokých zvířat v přírodě má na klima naprosto zásadní vliv. Podle jejích autorů by stádo o velikosti 170 zubrů mohlo pomoct kompenzovat oxid uhličitý, který vyprodukují až dva miliony automobilů za jeden rok.

„Tito živočichové se po miliony let vyvíjeli společně s travnatými a lesními ekosystémy a jejich odstranění z nich, zejména tam, kde byly travnaté plochy rozorány, vedlo k uvolnění obrovského množství uhlíku. Obnovení těchto ekosystémů může navrátit rovnováhu. Navrácení zubři do divočiny jsou jedněmi z klimatických hrdinů, kteří k tomu mohou přispět,“ uvedl Oswald Schmitz z americké Yale School of the Environment, hlavní autor nového výzkumu.

Zubři blahodárně působí na krajinu hlavně proto, že interagují s ekosystémem a napomáhají tak k jeho obnově. Hlavně jejich spásání pomáhá udržovat biologickou rozmanitost krajiny, která je tvořená lesy, křovinami, pastvinami a mikrostanovišti. „Rovnoměrně spásají travnaté plochy, recyklují živiny, čímž hnojí půdu a veškerý život v ní, roznášejí semena, která obohacují ekosystém, a zhutňují půdu, aby zabránili uvolňování uloženého uhlíku,“ dodal Schmitz.

Zubr evropský z Rumunska vymizel před více než 200 lety. Do tamní přírody se ho ale rozhodly v roce 2014 navrátit organizace Rewilding Europe a WWF Romania, konkrétně do pohoří Țarcu. Aktuálně se stádo v pohoří rozrostlo na 170 jedinců, což z něj dělá jednu z největších volně se pohybujících populací v Evropě. A právě tou se nový výzkum zabýval. Zároveň odhadnul, že rumunská krajina by mohla být domovem pro ještě větší populace. Údajně by mohla celkově pojmout 350 – 450 jedinců.

Podle posledních dostupných údajů Eurostatu z roku 2022 se v EU narodilo jen 3,88 milionu dětí. Trend klesající porodnosti je v Evropě patrný od 60. let minulého století, kdy v některých letech dosahoval počet nově narozených dětí i k 6,8 milionům. Od té doby počet živě narozených dětí klesá. Jistým milníkem byl také třeba rok 1990, kdy naposledy přesáhnul počet narozených dětí 5 milionů.

Mezi jednotlivými zeměmi Evropy je možné v míře porodnosti sledovat významné rozdíly. Nejvyšší je porodnost v Gruzii, kde se za rok 2022 v průměru narodilo 1,83 dětí na jednu ženu. Následuje Moldávie a Francie. Česká republika je ve srovnání na sedmé příčce, s průměrným počtem narozených dětí 1,64.

Naopak nejnižší porodnost vykazují středomořské země, jako je Itálie, Řecko nebo Kypr. Vůbec nejnižší byla podle Eurostatu na Maltě, kde se průměrně narodilo 1,08 dětí. O několik desetin větší průměrnou hodnotu zaznamenalo taky Španělsko nebo Ukrajina.

Evropa má také nízkou míru plodnosti. Podle údajů Světové banky v roce 2021 byl průměr plodnosti v EU 1,52, což je nejnižší hodnota hned po východní Asii a Tichomoří, kde byla míra plodnosti 1,49. naopak nejvyšší míru plodnosti měla západní a střední Afrika (4,98), následovaná východní a jižní Afrikou (4,35) a arabským světem (3,14).

Od roku 1970 je ale podle údajů trend klesající plodnosti patrný ve všech světových regionech. Pomaleji se projevuje pouze v Africe. Evropa se ale drží pod světovým průměrem.

Interaktivní umělecké dílo, které podle jeho autorů ukazuje „krásu globálního propojení“ nebo je „mostem k sjednocení planety“, je nyní nazýváno „bránou do pekla“. Lidé na irské straně instalace se totiž před videoportálem chovali nevhodně. Házeli na něj vejce i další předměty a na lidi v New Yorku ukazovali nevhodná nebo nenávistná gesta, včetně hákových křížů nebo fotografií hořících Dvojčat z 11. září.

I na newyorské straně docházelo k nevhodnému chování, když třeba jedna známá uživatelka sítě Only Fans portálem do Dublinu ukázala obnažené poprsí, jak informoval web ABC News.

Obrazovky, které přenášejí živý obraz, musely úřady na obou místech nechat vypnout, aby mohli technici projekt upravit. Projevy nevhodného chování by měly být propříště rozmazané. Zavést technologické řešení je poměrně složité, a tak by měl být videoportál znovu spuštěn až na konci tohoto týdne.

Instalace, která umožňuje živé propojení mezi Evropou a Severní Amerikou, byla spuštěna 8. května a měla být funkční až do podzimu. Navrhnul ji litevský umělec Benediktas Gylys a každý videoportál má v průměr 2,4 metru a váží 3,5 tuny. V New Yorku se nachází pod slavnou budovou Flatiron Building na křižovatce ulic Broadway, Páté Avenue a 23. ulice. V Dublinu je pak instalace umístěná v centru města na rohu ulic North Earl a O'Connell Street.

„Ráno mě probudily telefonáty od přátel a hudebníků, že náš klub hoří. Okamžitě jsem tam běžel. U požáru zasahovalo 18 hasičů,“ řekl Ľubo Šoška, spolumajitel klubu Pink Whale.

V důsledku požáru shořel bar na horní palubě, sklad, část elektroinstalace a vodovod. Plameny nezasáhly podpalubí, takže konstrukce lodi zůstala nepoškozená. Zachránily se všechny tři pódia i hudební technika. I tak byla předběžně škoda odhadnuta na 50 tisíc eur, což je v přepočtu asi 1,2 milionu korun.

Na lodi a v jejím okolí se podle policie v pondělních ranních hodinách pohybovala neznámá osoba. Na základě toho zahájili vyšetřovatelé trestní stíhání ve věci poškozování cizí věci.

„Podle informací zřejmě neznámý pachatel dosud nezjištěným způsobem založil požár v areálu společnosti, který se nachází na pontonu na břehu Dunaje,“ uvedla pro slovenský web Denník N policejní mluvčí Jana Šimunková.

Motiv žhářského útoku zatím není jasný. Klub ale už v minulosti různým nenávistným útokům čelil, hlavně z řad bratislavských neonacistů, kteří například v posledních dvou letech devětkrát strhli duhovou vlajku na podporu LGBTQ+ lidí, která byla na klubu vyvěšená.

„Chceme věřit tomu, že oheň není nenávistný projev spojený s předchozím strháváním duhové vlajky, křikem nebo házením kamení na loď,“ uvedl klub Pink Whale na svém Facebooku. Na obnovu podniku spustil klub sbírku, požár založený cizí osobou pravděpodobně pojistka nepokryje. Potřebnou částku 50 tisíc eur už se podařilo vybrat a dokonce i překročit.

Studie italských a amerických vědců upozorňuje na riziko, které představuje kombinace stárnutí světové populace s oteplováním planety. Předpokládá, že v roce 2050 bude extrémním horkům čelit až 270 milionů lidí. Vystaveni by měli být nebezpečným teplotám v průměru okolo 37,5 °C.

Výzkumníci dodávají, že vliv vysokých teplot na stárnoucí populaci se bude v jednotlivých regionech lišit, hlavně ve srovnání zemí globálního Severu a Jihu. V roce 2050 by měly žít dvě třetiny lidí nad 69 let hlavně v zemích s nízkými a středními příjmy, kde je vliv klimatické změny na obyvatelstvo velmi pravděpodobný.

„Klíčovým sdělením je příběh o nerovnosti. Země globálního Severu a globálního Jihu jsou na řešení této výzvy vybaveny velmi odlišně. Společnosti s lepší infrastrukturou a znalostmi jsou mnohem lépe chráněny. Tato studie jasně ukazuje potřebu mechanismu, který by nás přiblížil ke spravedlivějšímu rozložení dopadů,“ řekl jeden z autorů Giacomo Falchetta z Evropsko-středomořského centra pro změnu klimatu.

Starší lidé častěji trpí chronickými onemocnění, třeba srdce nebo dýchacího ústrojí a faktor vysokých teplot to může ještě zhoršovat. Lidé ve starším věku také často užívají léčiva, která přispívají k dehydrataci organismu.

Globální Jih označuje různé země světa, které jsou někdy označovány také jako „rozvojové“ – mnoho z těchto zemí se nachází na jižní polokouli, převážně v Africe, Asii a Latinské Americe.

Aktuální situace v Amsterdamu je podle místních neudržitelná. Nájemné za pokoj ve sdíleném bydlení běžně dosahuje 900 eur, tedy v přepočtu přes 22 tisíc korun. Na sociální bydlení pak lidé čekají neúměrně dlouho, třeba až 20 let.

„Je to prostě hrozné. Lidé se neustále stěhují, v průměru tak jednou za rok. Nemůžete se usadit. Chtěli jsme nějaké cenově dostupné místo a komunitu,“ vysvětluje Iris Luden, jedna ze zakladatelek studentského bytového družstva.

O bytovém družstvu začala skupina 26 studentů uvažovat v roce 2020. Tehdy o tom spíš jen tak fantazírovali. Amsterdamská radnice ale schválila plán na realizaci 15 až 20 projektů družstevního bydlení, které má vzniknout do čtyř let a polovina z nich má být postavena svépomocí. Toho využila i skupina studentů a pozemek se jim podařilo získat.

„Založili jsme pracovní skupiny pro financování, udržitelnost a další úkony. Museli jsme se toho hodně naučit. Zaregistrovali jsme se jako družstvo, sepsali projektový plán a podali žádost,“ popisuje další z členů Lukas Nerl.

Studentská rezidence se bude jmenovat De Torteltuin, tedy Holubí zahrada. Dům by měl být čtyřpodlažní, obložený dřevem a mělo by v něm být 40 bytů od garsonek po třípokojové. Třetina bytů by měla navíc fungovat jako sociální bydlení. Celý projekt by měl být vystavěný udržitelně.

Finance na výstavbu získala skupina prostřednictvím půjček od banky i radnice, crowdfundingu od přátel a rodiny a dvou emisí dluhopisů. Nyní mají na stavbu 9 milionů eur, její celkové náklady pak odhadují až na 13 milionů eur. Stavba bytového domu by měla začít do konce roku.

Vědci se v téměř devíti tisících nahrávkách zaměřovali na typický hlas vorvaňů obrovských, který vydávají pomocí stlačování vzduchu v dýchacím ústrojí. Vzniká tak zvuk podobný rychlému cvakání nebo klikání. Výzkumníci se snažili pomocí umělé inteligence sledovat, jak velryby v komunikaci toto cvakání mění v závislosti na tempu, rytmu nebo délce jednotlivých sekvencí.

Typický cvakavý zvuk velrybího hlasu obsahuje čtyři základní složky. Kombinováním prvků této „fonetické abecedy“ můžou vytvářet i delší fráze. Komunikační sekvence vorvaňů lze přirovnat k lidským slovům nebo delším větám. Skrze ně si mezi sebou předávají širokou škálu informací.

„Naše práce navazuje na řadu předchozích výzkumů zaměřených na porozumění zpěvu vorvaňů. Rozluštění základních fonémů, které velryby různě variují, nám pomáhá pochopit, jak ve svých voláních kódují informace,“ řekla spoluautorka studie Daniela Rus z Massachusettského technologického institutu.

Analýza nahrávek pomocí strojového učení by se pravděpodobně dala použít i pro studium jiných typů zvířecí komunikace. „Tempo nebo rytmus se pravděpodobně vyskytují i u jiných druhů velryb. Víme již, že to platí pro zpěv keporkaků. Existují ale důkazy o tomto typu komunikace i u dalších vodních nebo suchozemských druhů, na které by bylo možné tuto metodu aplikovat,“ uvedla další z autorek studie Brenda McCowan z Fakulty veterinární medicíny Kalifornské univerzity v Davisu.