Španělská občanská i druhá světová válka ve vzpomínkách Arthura Koestlera. Z podobenství se současností mrazí

26. březen 2024

Vloni vydalo nakladatelství Academia v edici Paměť v těsném sledu za sebou dvě knihy Arthura Koestlera, novináře a spisovatele s komplikovaným rodokmenem a životním osudem. První je Španělský testament o občanské válce ve Španělsku a ta druhá Bahno společnosti, kde autor popisuje svůj útěk z obsazované Francie v roce 1940 a také komentuje postoje evropských politiků a především socialistů a komunistů, kteří s Německem stále chtěli mír a dostali válku.

Analogie se současnou válkou Ruska proti Ukrajině a s postoji evropských politických elit je strašidelně přesná.

Čtěte také

Občanské války ve 30. letech minulého století se Arthur Koestler účastnil jako válečný reportér. Kromě toho byl také sionistou, komunistou, odsouzencem na smrt, politickým uprchlíkem, vojákem, odpůrcem trestu smrti a zastáncem eutanazie. Jako novinář působil v Palestině, v Sovětském Svazu, ve mnoha evropských zemích, a dokonce se v roce 1930 zúčastnil na palubě vzducholodi Graf Zeppelin polární expedice.

Jako levicový novinář stál Koestler ve španělské občanské válce na straně republikánů, ale nepatřil k těm, kteří viděli válku černobíle. Ve Španělském testamentu se zabývá propagandou a úlohou tisku, který odváděl mizernou práci na obou stranách.

„Pravicové noviny měly korespondenty pouze na straně Franka a liberální a levicový tisk pouze na straně vlády. Komuniké z příslušných ústředí byla ostře protichůdná a téměř stejně velké nesrovnalosti byly mezi telegramy zasílanými korespondenty obou stran, kterým navíc drastická cenzura znemožňovala vysílat nezaujaté zprávy.“

Čekání na popravu

To byl také jeden z důvodů, proč se Koestler rozhodl, že napíše text přímo ze štábu generála Franka. Pokusil se tam proniknout, byl však odhalen a odsouzen k trestu smrti. Přes sto dnů čekání na popravu popsal v knize Rozhovory se smrtí, která je součástí textů ve Španělském testamentu, která později vyšla i samostatně.

Čtěte také

Bahno společnosti dopsal Koestler v březnu 1941, tedy ještě před německým útokem na Sovětský svaz, který očekával stejně jako německý útok na Rakousko, Polsko, Československo a samozřejmě Francii, kde před válkou žil.

Na Bahnu společnosti je fascinující, jak autor téměř zoufale popisuje francouzské lavírování a nekonečné ustupování německým požadavkům ve chvíli, kdy už řada zemí padla pod okupační německou správu. Politika ustupování je v knize hmatatelná a neúprosně připomíná tanečky současných evropských politiků, kteří stále věří tomu, že s Ruskem se dá domluvit.

Španělský testament přeložil Petr Kovařík, Bahno společnosti David Vichnar. Obě knihy pro Ex libris přečetl a propojil Lubomír Smatana.

Spustit audio