Spisovatel by měl vytvářet novou realitu, ne kopírovat, co někde viděl, říká Inger-Maria Mahlke
Osud tří rodin z odlišného sociálního prostředí sleduje ve svém nejnovějším románu nazvaném Archipel německá spisovatelka Inger-Maria Mahlke. Jeho děj zasadila na jeden z Kanárských ostrovů, Tenerife, a sleduje v něm kromě malých dějin i pohnuté pohyby dvacátého století plného zvratů a pádů, velkých očekávání i drobných vítězství.
Právě román Archipel výrazně přispěl k letošnímu ocenění autorky prestižní Německou knižní cenou. Spisovatelka, považovaná v německojazyčné oblasti za výrazný literární talent, jej představila minulý týden v pražském sídle Goethe Institutu.
Jaká témata ve svém románu přinášíte, otevíráte?
Na tomto románu mě nejvíce zajímalo téma pomíjivosti. To, jak se lidé i jejich rodiny proměňují v čase. Druhé velké téma jsou evropské dějiny, evropské příběhy, které jsem se snažila uchopit prostřednictvím pohledu přes periferii. Nechtěla jsem psát o evropské pevnině, protože její témata jsou komplexnější. Zaměřila jsem se na události, které se odehrávaly na jednom z Kanárských ostrovů. A to proto, že ostrov je místem, které má omezené možnosti i zdroje. Vše, co se odehrává na takovém místě, se odehrává i prožívá mnohem intenzivněji.
Proč nechytili jednoho z největších masových vrahů Josefa Mengeleho? Málo hledali, říká francouzský prozaik Olivier Guez
Jak je možné, že neblaze proslulý osvětimský lékař Josef Mengele po třicet let unikal spravedlnosti? Jak to, že se agentům, kteří nacisty stopovali, nepodařilo Mengeleho dopadnout? I to jsou otázky, které v románu Zmizení Josefa Mengeleho klade francouzský prozaik Olivier Guez.
Děj románu jste zasadila na ostrov Tenerife, kde jste vyrůstala. Jakým způsobem se do textu promítla vaše životní zkušenost, vaše zážitky a vzpomínky spojené s tímto místem?
Ostrov hraje v románu přirozeně velmi podstatnou roli. Já sama jsem se narodila v roce 1977, děj románu se ale odehrává mezi lety 1919 až 2015. Má historická zkušenost je tedy ve srovnání s dějovou linkou poměrně omezená. I proto jsem do románu promítla spíše než svou vlastní historickou paměť svou paměť smyslovou – a to v podobě specifického vnímání světla, nejrůznějších chutí a vůní nebo přírodních prožitků, které se mi s Tenerife pojí. Do knihy se tak promítají moje zážitky krajiny nebo místních tradic a zvyků. Pokud jde o postavy, nevytvářela jsem obrazy konkrétních lidí, které jsem na Tenerife poznala. Myslím si, že každý má právo na kontrolu svého obrazu. Navíc spisovatel by měl realitu přetvářet, vytvářet realitu novou, nikoli kopírovat to, co někde viděl, slyšel nebo zažil. A to se týká i literárních postav a charakterů.
Když mluvíte o postavách, zastavme se u té, která stojí na počátku románu. Je jím pětatřicetiletý historik Felipe Bernadotte, člověk s aristokratickým původem, který se snaží vyrovnat s rodinným dědictvím, s rolí vlastní rodiny v dějinách Španělska od dobývání země po fašismus. Jakou roli hraje tato postava v síti románových vztahů?
Felipe je reprezentant jedné ze sociálních vrstev, které v románu přivádím na scénu. Je to aristokrat, pochází z dobře situované rodiny, a proto také může žít a žije z rodinného dědictví. Právě na něm jsem chtěla ukázat, jak se společenské a politické události dvacátého století vepsaly do osudů konkrétních osob a jejich rodin, což se týká především epochy španělského fašismu. Na ostrovech jako Tenerife je toto téma stále živé, v současnosti tam dochází ke zpracovávání a přehodnocování dějin fašistického Španělska.
Etapa stalinismu má na vývoj naší společnosti stále vliv. Jiří Padevět představuje Průvodce stalinistickou Prahou
Místa, události a osobnosti, které výrazně utvářely podobu hlavního města Československa v letech 1948-1956 sleduje v knize nazvané „Průvodce stalinistickou Prahou" autor oceňovaných knih literatury faktu Jiří Padevět.
Váš román ale kromě Felipe Bernadotteho a jeho rodiny přivádí na scénu i další postavy. Z jakých sociálních vrstev pocházejí? Do jakých prostředí a souvislostí jste je zasadila?
Kromě Bernadotteho aristokratické rodiny uvádím v románu na scénu ještě dvě další. Jedna z nich reprezentuje klasickou střední vrstvu. Republikány, kteří se v roce 1936 postavili proti fašismu a velmi na to doplatili. Ve Španělsku se fašisté nesnažili své oponenty vždy jen fyzicky likvidovat. Snažili se je ničit například ekonomicky, a to tak, že přicházeli o zaměstnání. Zajímavé je, že v průběhu let měla tato střední třída šanci opět se vypracovat na své původní pozice. Třetí rodina pak reprezentuje nejnižší společenskou třídu. Jsou to zemědělci, „malí lidé“, kteří se ocitli ve vleku dějinných událostí dvacátého století. Tito lidé dnes pracují v turismu na nejnižších pozicích - jako hoteloví poslíčci, pokojské nebo číšníci – a mají dodnes malou šanci na jakýkoli společenský vzestup. I díky Anglii, která měla na přelomu devatenáctého a dvacátého století na španělských ostrovech velký politický i ekonomický vliv, se do života této společnosti dodnes promítá třídní systém, v němž se jednotlivé společenské vrstvy nemíchají. Já jsem je naopak chtěla v románu vzájemně proplést a vidět, co se mezi nimi bude dít.
Archipel je váš v pořadí čtvrtý román, který přichází po prózách Stříbrné rybičky, Otevřený účet a Jak chcete. V odůvodnění vašeho ocenění Německou knižní cenou porota mimo jiné říká, že s každou svou další knihou jste obsahově i formálně odvážnější. Kam jste se v románu Archipel posunula v porovnání se svými předchozími texty? Vnímáte ho vy sama jako formálně odvážnější?
Pokud srovnám mé texty, myslím, že z hlediska formy a stylu je nejexperimentálnější můj předposlední román nazvaný „Jak chcete“. Je postaven na deníkových zápiscích a na tom, jak dívka, která ho píše, pro ně ve svém životě sbírá materiál. Je to zároveň historický román, pro který jsem ale použila velmi současný jazyk. V románu, na kterém pracuji nyní, chci jít ještě dál. Jeho děj se bude odehrávat v Německu v prostředí měšťanské rodiny, přirovnala bych jej k textům, které psal Thomas Mann. V popředí sleduji osudy jedné ženy, a to tak, že celý román vypadá jako vědecká práce. Bude to, jako byste našli sebrané dopisy, které doprovází vědecký komentář. Bude tam poznámkový aparát, poznámky pod čarou, a přitom vše bude fiktivní.
