Stalinovy poslední a následující dny aneb Od smrti k pádu kultu diktátora

Kniha začíná 4. března 1953, kdy brzy ráno sovětská vláda oznámila, že vůdce země Josif Stalin utrpěl 1. března vážnou mrtvici a určitou dobu se tedy nebude moci podílet na správě země.

Čtěte také

Genocida hladem – sovětské prostředky ke zlomení Ukrajiny

O tom, že mrtvici předcházela pijatyka se soudruhy z nejvyššího vedení komunistické strany, se veřejnost pochopitelně nedověděla. Ani to, že mrtvicí ochromeného diktátora jeho služebnictvo našlo až po mnoha hodinách, protože se nejprve bálo jít do jeho pokoje bez vyzvání a potom na ochrnutého diktátora sáhnout.

Přivolaní lékaři se zase báli bezduchého Stalina vyšetřit a stanovit diagnózu. Nakonec zjistili, že má ochrnutou pravou ruku a nohu, extrémně zvětšená játra a další potíže:

„Na tyto symptomy doporučovali následující léčbu: absolutní klid; přiložit osm lékařských pijavic za uši; dát studený obklad na hlavu; provést klystýr magnéziovým mlékem a odstranit zubní protézu. Doporučili také, aby se ho nikdo nepokoušel krmit, nicméně tekutiny jako polévka a sladký čaj bylo možné podávat lžičkou tak dlouho, dokud se nezačne dávit.“

Ještě dlouhá cesta k uvolnění

3. března nakonec lékaři čelním představitelům oznámili, že Stalinovi už není pomoci. 5. března 1953 vydechnul naposledy. V Moskvě mu byl vystrojen velkolepý pohřeb, během kterého bylo ušlapáno a zmrzačeno na tisíce lidí. Mnozí chovali naději, že po krutovládcově smrti přijde uvolnění. Do jisté míry se tak opravdu později stalo, ale nějakou dobu bylo ještě všechno při starém:

Čtěte také

Stalin, Brežněv, Putin. Jak se v Rusku předává moc a z čeho může vycházet Vladimir Vladimirovič?

„Záhy po Stalinově smrti, poté, co bylo vystaveno jeho tělo, dostal Chruščov anonymní stížnost, že hudebníci, kteří hráli ve Sloupovém sále, byli z 95 procent Židé a ‚zněli neupřímně‘. Pisatel pokračoval komentářem, že jen zaslechnutí slova ‚Žid vyvolává pocit nechuti a hnusu‘. Zřejmě pod vlivem propagandy, která po celé měsíce dominovala v sovětských médiích, byl tak sprostý dopis pořád brán vážně. O pět dnů později dostal Chruščov uklidňující zprávu, že Židé tvoří jen 35,7 procent orchestru, že v minulé sezóně bylo přijato víc Rusů než Židů a že deset hudebníků odejde v příštím roce do důchodu – mezi nimi dva Rusové a osm Židů – a že ‚na podzim budou po konkurzu přijati další členové domorodé národnosti‘. Stalin byl mrtev, avšak antisemitismus, který Kremlu vštěpoval, ho přežil.“

Přední politici ještě neměli jasno v tom, kdo se nyní ujme vedení země, ale už věděli, že se zavřením víka na Stalinově rakvi zavírají i jeho epochu. Více si poslechněte v pořadu Ex libris.