Stáří krátce a bez servítků
Letošní filmové jaro patří mladým českým tvůrcům. Nejprve rozporuplné, přesto slibné Proměny dvaadvacetiletého Tomáše Řehořka, nyní bakalářský film Bába "famačky" Zuzany Špidlové. Odvážný kraťas si jako jediný český film proklestil cestu až do finále prestižního festivalu Cannes, kde bude soutěžit v kategorii Cinéfondation.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Bába je uvedena následujícími slovy: "Máma se mě na nic neptala, prostě si vzala Bábu k nám. Teď tady leží uprostřed mýho pokoje. A já se o ní musim starat. Pořád." Tím je řečeno vše podstatné. Film předestírá sugestivních 22 minut strávených ve stísněném prostoru bytu, kde zuří tichá bitva mezi generacemi. Strnulá sténající stařena na lůžku versus mladá nedobrovolná opatrovatelka, pro níž se život stává vězením a nedobrovolným utrpením. Námět možná prostý, avšak nezakrytým vylíčením ubohosti umírání alespoň v tuzemsku netuctový.
Špidlová vklouzává do dění nenápadně, bez pompy a efektních kudrlinek. Podařilo se jí výborně opsat postavy minimem prostředků, pomocí úsporných dialogů, které neskřípou frázemi a také pomocí přirozených gest. Mladá dívka-opatrovatelka prožívá v dusném prostoru umrlčího bytu pubertální lovestory s nesmělým chlapcem. Právě jejich živelný rozkvět je stavěn do protikladu s pozvolným odcházením a nekončícím skuhráním stařeny. Na jedné straně bezohledná chuť k životu, na straně druhé vleklé přibližování se ke smrti. Nesmiřitelný střet protiv musí logicky vyvrcholit drsnou kolizí - a v ní nabízí režisérka a scenáristka i ten pověstný kousek navíc. Kromě sugestivní atmosféry i diskutabilní čin, který vnáší do subtilního filmu etickou otázku. Sice jen letmo naznačenou, ale tím lépe pro celek. Bába alespoň neuvázne v nutnosti řešit velká dilemata a nevede postavy někam, kde by se nedovedly pohybovat.
POSLECHNĚTE SI: Rozhovor se Zuzanou Špidlovou z Odpolední session
Takřka dětské tváře mladých herců totiž mnohem spíše než promyšlenosti přejí afektivnímu jednání, impulsu, mladické nerozvážnosti. Opět účinný kontrapunkt ke zmučené a prázdné tváři stařeny, která ve filmu funguje spíše jako předmět než osoba. Zuzana Špidlová dosahuje přesvědčivého efektu, kdy divák uvízne v obou světech - na jedné straně lítost a úcta ke smrti, na druhé straně účast s mladým životem, který je proti své vůli uvržen do tenat nepochopitelné tragédie.
Ačkoli se Bába nenoří do hlubin dramatu, postižení vnějšku a navození dojmu autenticity se jí daří výborně. Je to snímek vyrovnaný, řemeslně dobrý a vnitřně uspokojivě fungující. Cosi naznačuje a slibuje. Nezbývá než doufat, že Špidlová empatii a cit pro přirozený rytmus dění potvrdí i na celovečerním formátu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
