Stárnutím se nezabývám. Musím cítit rovnováhu v energiích, vypráví Jaroslav Dušek
„Mám štěstí, že jsem dělal věci, které jsem chtěl. Ale také jsem měl náročné období, kdy jsem odešel ze všech vysokých škol, protože mi to kradlo energii. Nedostával jsem vůbec nic, jenom je ode mě bylo něco požadováno,“ říká na své šedesáté narozeniny herec Jaroslav Dušek, který v rozhovoru s Lucií Výbornou zavzpomínal i na své dětství. „Každých sedm let obměňujeme buňky v těle, takže komu je vlastně šedesát? Stárne možná mysl,“ říká. Co by si přál pro své vnuky?
30.04Co kdybychom tvůj život, neboť máš šedesátiny, rozdělili na dekády Jaroslava Duška, takové ohlédnutí. Dokázal bys to nějak popsat?
Dekády neumím. Mohu ale říct, že od nuly do šesti jsem se vyskytoval na Barrandově. Do šesti let jsem bydlel u babičky a dědy v takové vile, na Barrandovské 15, kde byli prarodiče služebnictvem u generálního tajemníka Světové odborové federace.
Byla to taková diplomatická vila, děda tam pracoval jako topič a zahradník a babička jako hospodyně. Poté jsem šel do školy a dostali jsme byt v novostavbě na Spořilově, tehdy v zásadě na okraji Prahy. Okolo byly louky, aleje… Tam jsem byl zhruba dvacet let. Následně jsem se oženil a přestěhovali jsme se do Vysočan.
Čtěte také
V nějakém rozhovoru jsem viděla, jak z tebe redaktorka mámí, co vůbec jsi – herec, hráč, dramaturg či libretista. Řekl jsi, že kdysi jsi měl na vizitkách napsáno „samostatný specialista“. Co to je? Specialista na co?
To vzniklo tak, že Hedvika Moravcová, která kdysi chodila s Pierrem, dělala vizitky. Řekla mi, jestli také nějaké nechci, já je nikdy neměl. Ptala se mě, co tam chci napsat, tak jsem řekl „samostatný specialista“. Pak jsem je s velkou chutí rozdával.
Co si přeješ? Nemyslím jen k narozeninám…
Asi spíše něco, co se týká například vnuků a tak. Když je pozoruji, přeju jim takový dobrý prostor, který jsem měl já díky dědovi, babičce, tátovi, mámě. To, co jsem mohl zažívat já, bylo opravdu štěstí. U nás doma například neexistovalo, aby někdo vztáhl fyzicky ruku na dítě. Až ve škole jsem se dozvěděl, že někteří rodiče své dětí bijí a vůbec jsem nechápal, jak je to možné, jak je to mohlo napadnout.
Rozhovor je reprízou pořadu z 30. dubna 2021.
Související
-
Zažil jsem environmentální žal. Teď měním své zlozvyky za dobrozvyky, říká Tomáš Klus
Jak bojovat s environmentálním žalem? Zpěvák Tomáš Klus začal o tom svém natáčet pořad Co můžu dělat. Neskončil ale pouze u něj.
-
Každý je povolán k tomu, aby mohl konat dobro, říká neratovský farář Josef Suchár
„Někdy lidé očekávají, že kněz bude takový kouzelník, řekne zázračné formulky a lidem bude pomoženo. Tak to ale nefunguje,“ zamášlí se farář Josef Suchár.
-
Tanec a hudba je osvobození, možnost otevřít oči a dívat se jinam, přemítá herec Javorský
Když Vladimír Javorský přebíral cenu za roli ve filmu Poupata, vyzval k hledání krásy. Kromě té ho dělá šťastným pohyb. Zkoušel s Min Tanakou. Jak hledá své postavy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
