Stavebnictví stojí na písku a jeho zásoby se výrazně tenčí. Nezbývá než recyklovat celé domy

Podle odborníků docházejí zásoby stavebního písku – ne všechen písek na Zemi je vhodný do betonu. Největší poptávka je po říčním písku, který má různě velké částice a dobře drží pohromadě. Tím pádem není potřeba do betonu přidávat tolik cementu. Stavební písek je podle odborníků ale neobnovitelná surovina, protože trvá miliony let, než voda obrousí skálu na dostatečné množství pískových zrn.

Ve Švýcarsku postavili dům z cihel, které vznikly slisováním stavebního odpadu a zapadají do sebe bez použití malty.

V sousedním Německu se podle Deutsche Welle zásoby opravdu tenčí. Zůstává jen málo míst, kde se písek dá těžit, ostatní jsou buď na chráněných územích, nebo jsou už lidmi zastavěná.

Čtěte také

PLUS

Máme Svatý grál? Český zelený beton je revolucí ve stavebnictví

U nás podle Těžební unie zatím není problém se zásobami, ale může být těžké získat nová povolení k těžbě.

Bagrování písku ze země někde poblíž vody je i ekologickou zátěží. Jednak je problematická vytěžená plocha, která se po skončení těžby dá leda tak zaplavit vodou, ale problém může být i s tím, že těžba může narušovat podzemní vody. Podle odborníků problém s pískem jen poukazuje na nehospodárnost celého stavebního průmyslu.

Na jeden dům i 200 tun písku

„V Evropě spotřebuje stavební průmysl 50 procent energie, 50 procent surovin. Vytvoří pak 36 procent pevného odpadu a 40 procent oxidu uhličitého,“ říká architekt a odborník na udržitelné stavebnictví Dirk Hebel v nahrávce vydané technologickým institutem v Karlsruhe.

Čtěte také

RADIOžURNáL

Chemická recyklace je budoucnost zpracování plastového odpadu, věří v Německu

Podle údajů Deutsche Welle třeba stavba rodinného domu spotřebuje asi 200 tun písku, větší veřejná budova 3 tisíce tun a kilometr silnice až 30 tisíc tun.

Hebel dál tvrdí, že problém je, že se hodně používají kompozitní materiály. To znamená, že se suroviny smíchají a nedají se snadno oddělit. Když ztuhne beton, už ho nemůžeme rozebrat na písek a cement, z malty už nedostaneme čisté vápno.

Hebel je tak zastáncem myšlenky cirkulárního stavebnictví, to znamená, aby se vytvořil koloběh materiálů, které bude možné používat znovu dokola.

Stavby by měly být jako ze stavebnice. Ve Švýcarsku před několika lety vznikl pokusný dům podle tohoto principu.

Čtěte také

Nekonečný příběh recyklace platí pro plechovky i textil. Odkud a kam materiály putují?

Je postavený z cihel, které vznikly slisováním stavebního odpadu a zapadají do sebe bez použití malty. Dále jsou použity prvky z recyklovaného skla, které je také v podstatě cirkulární materiál. Protože i ty nejmenší úlomky se dají zužitkovat.

Dělají to i české firmy, jako například v třídírně skla v Novém Sedle, kde se zaměřili na pěnové sklo. Je to sklo s bublinkami oxidu uhličitého, funguje jako nehořlavý izolační materiál a dá se recyklovat stejně dobře jako běžné sklo.

Má ale smysl ho vyrábět jen z recyklovaného skla, protože nové sklo se vyrábí z říčního písku – a právě kvůli jeho nedostatku se odborníci zabývají alternativními materiály.

Celý příspěvek Martina Srby si spolu s dalšími příspěvky Vědy Plus poslechněte v audiozáznamu.