Stejně se tomu bude říkat Musoleum Davida Černého, tak je ideální to rovnou tak i nazvat, říká umělec
Známý sochař David Černý nesnáší označení výtvarník. „Sochař, výtvarník a pak ještě vedle toho stojí slovo kumšt – to všechno je pro mne urážlivé a vždy jsem to nesnášel. Takže sochař, pilot, potápěč, ale nikdy výtvarník,“ říká hned v úvodu pořadu Hovory. Černý 1. dubna otevírá své muzeum, kterému říká musoleum.
Čtěte také
„Musoleum je kvazi-kombinace muzea a mauzolea. A říkal jsem si, že stejně mě zdejší kolegové, pražská umělecká scéna, má ,pekelně ráda‘ – jak se ukázalo teď po instalaci velké sochy v Karlíně. Takže jsem si řekl, že se tomu stejně bude říkat musoleum, tak je přece asi ideální to rovnou tak i nazvat.“
Musoleum sídlí v nově opravené bývalé varně lihovaru v Praze.
„Jak ten nápad vznikl? No, bizarně. Říkali jsme si, že uděláme muzeum – to bylo asi před čtyřmi roky a svět byl ještě před covidovou demencí a Putinovým čur***ím. Tehdy ještě byla jakási šance, že by to mělo mít i nějaký smysl. Teď to ten smysl možná trochu postrádá,“ uvažuje.
„V globálu je to průřez mou ateliérovou tvorbou. To znamená, že jsou tady věci galerijní i solitérního charakteru. Ale myslím, že těžiště mé práce je úplně jinde – v instalacích do architektury a ve volném environmentalismu. Tady mi jde o ukázání věcí, které jsem v posledních plus minus 30 letech vytvářel ve volných chvilkách,“ prozrazuje.
Víc najdete v audiozáznamu pořadu Hovory Vladimíra Kroce.
Související
-
Na půlnoc se otočí o 180°, popisuje výtvarník Černý sochu, která podpírá budovu v Karlíně
„Takhle funguje společnost,“ popisuje koncept budovy Fragment výtvarník a sochař David Černý.
-
David Černý: Mohl bych si dělat, co chci. Kdybych nebyl...
Kontroverzní umělec brzy oslaví 50. Chystá teď vinárnu, kde budou obsluhovat roboti, a rád by sí prý dodělal pilotní zkoušky na boeing. Poslechněte si rozhovor o to...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
