Sto let s Františkem Vláčilem. Národní filmový archiv uvádí zatím největší retrospektivu jeho filmů

6. únor 2024

Je to přesně sto let, co se narodil významný filmový režisér František Vláčil. Jeho snímek Marketa Lazarová pokládá řada filmových odborníků i fanoušků za nejlepší československý film všech dob. Vynikajících opusů má ale režisér na svém kontě mnohem víc – připomeňme Údolí včel, Adelheid, Dým bramborové natě nebo Stín kapradiny.

Ke kulatému jubileu připravil Národní filmový archiv přehlídku Vláčilových filmů. „Je to asi nejúplnější retrospektiva tohoto tvůrce, jaká tu kdy byla. Myslím, že nám neuniklo nic ani z tvorby Františka Vláčila pro Armádní film. Mimochodem – právě z této produkční společnosti vyšli skvělí režiséři, mimo Vláčila třeba Pavel Háša, Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa nebo Vladimír Sís. Už tam a tehdy bylo možné rozpoznat jejich kvality,“ upozorňuje ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. Vyzdvihuje přitom zásluhy filmového historika Petra Gajdošíka, autora obsáhlé Vláčilovy monografie, který dramaturgicky přehlídku sestavil. A přispěl i přednáškou na téma Vláčilových výtvarných záměrů a představ, a jejich konfrontace s výsledkem.

Ve vedlejší roli Československý armádní film

V rámci přehlídky připomněli její organizátoři i unikátní publikaci americké filmové historičky Alice Lovejoy s názvem Československý armádní film a avantgarda. Autorka, která kdysi přijela do Česka jako zahraniční studentka, se zmíněnou prací absolvovala prestižní Indiana University. „Její příběh je neobyčejně zajímavý. Po svém příjezdu Alice zjistila, že Armádní film je naprosto neprobádaná oblast československé kinematografie, pole neorané, a začala se jím zabývat soustavně. Objevila tak i filmy později velice významných československých režisérů. Naučila se velmi dobře česky, postihla tak velmi dobře politické a produkční zázemí Armádního filmu, a dokázala se podívat na jeho produkty bez předsudků. Řada lidí by mohla mít dojem, že skrze ty snímky šlo o propagandu či masivní ideologickou masáž, ale ve skutečnosti tu paradoxně byla někdy poněkud zvláštní tvůrčí svoboda ve srovnání třeba s barrandovským studiem,“ říká ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant.

Spustit audio

Související