Inka|Dobrý den , pane Borku ,
mně se kdysi podařilo zabouchnout si dveře , když jsem měla službu na úklid domu a byla jsem tedy v teplácích a triku ( bylo to v listopadu ) , venku tedy zima . Syn byl tenkrát na vandru s kamarády na Šumavě . Samozřejmě jsem neměla ani telefon . Naštěstí jsem to k rodičům měla asi 20 minut pěšky , tak jsem vyrazila . Lidi po mně koukali ,ale nedalo se nic dělat . Od rodičů
jsem volala synovi , kdy se asi vrátí ,ale bylo to až za hodně dlouho . Naštěstí zavolal kamarádovi , který na vandr nejel a ten mě odvezl zpět domů od rodičů , kteří měli naše klíče . Od té doby mám klíče vždy po ruce . Zdravím všechny . Inka z Hradce Králové
Dana|Dobrý večer všem. Je to asi deset let, kamarádka mne požádala, abych jí zalila kvítka v době dovolené a protože měla ten týden službu, musela se umýt chodba. Já tam přišla, bylo to v srpnu, tak jsem si sundala sukni a v tričku a v kalhotkách jsem si napustila vodu do kýblu, vzala smeták a vystrčila jsem kýbl na chodbu s tím, že si od ní vezmu oblečení, abych tam tak nepobíhala neoblečená. No, jenže se na druhém konci chodby otevřely dveře, udělal se průvan a moje dveře se s velkou ránou zabouchly. Já v cizím městě, neoblečená na chodbě, v domě, kde nikoho nepoznám a co teď. Zazvonila jsem na sousedu, ta mi půjčila něco na sebe, řekla mi, kde je klíčová služba a já tam šla. Ještě musím podotknout, že zrovna dávali nový výtah a já jsem zůstala v desátém patře. Tak jsem šla pěšky dolů, v klíčové službě visela cedule, že ode dneška týden dovolená. Tak jsem šla nešťastná zpátky po schodech, už bylo půl páté odpoledne a proti mně šel po schodech nějaký pán v montérkách a ptal se, co se mi stalo. A představte si, že to byl montér z toho výtahu, měl na sobě ty záchranné popruhy, tak jsme zazvonili u té sousedky, on vylezl na balkon a přelezl do toho mého bytu, naštěstí ! jsem nechala otevřené dveře na balkon, tak otevřel a pustil mne domů. Nevím, co bych jinak dělala, protože jsem nemohla nikomu zavolat,když jsem neměla telefon a byl už skoro večer. Tak jsem mu dala pětistovku a pán se jen smál, že ještě štěstí, že nás neviděla venku policie, že bychom ještě měli průšvih, co se na balkonech dělo. Ani jsem to kamarádce neříkala, aby neměla výčitky, že mi musí dát pětistovku.
Dana|Stejný byl můj zážitek. Náhradní klíče v přední přihrádce nechal manžel, když jsem ho odněkud predtim vezla.tak jsem jela na velký nákup do globusu. Plný koš u zadních dveří, položím kabelui na zadní sedadlo i s klíči, zavřu dveře . Jdu otevřít páté dveře, a nic. Zamčeno. Nechám koš u auta a sháním pomoc. Nemám nic, ani mobil, ani peníze. Naštěstí mi dobří lidé zavolalie Kasaře. Stálo to dva tisíce.
Jan|Kdysi jsem pracoval v jedné elektrotovárně na zkušebně, jejíž součástí byla i právě dokončená fotokomora. Chtěl jsem zkusit, zda je dost světlotěsná, vstoupil jsem a přivíral dveře - až jsem je zabouchl. Klika ve dveřích byla, ale zvenku, uvnitř trčel jen 4 hran, s kterým jsem nehnul. Už mne sháněli na poradu, nikdo o mne nevěděl, ani neslyšel mé volání. Vzal jsem kapesník a postupně jej natočil na ten 4 hran, pořádně utáhl, až se podařilo dveře otevřít . Všechny zdraví Honza
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer, pane Borku, dobrý večer, vážení posluchači. Ano, i mně se to jednou stalo. Vyrůstal jsem v paneláku. Prosklené panelákové dveře s bakelitovou klikou. Kdo by je neznal, snad až symbol osmdesátek. Měly konstrukční vadu, díky které tuhle panelstory zažil nejeden uživatel bytu. Byl jsem tehdy doma s mámou. Mým zachráncem se stal pan soused z třetího patra. Osvoboditel, který si zaslouží slávu. Plakát s jeho podobiznou jsem si pak ale do pokojíčku nepověsil. Tam visely plakáty jiné. Ani nechtějte vědět jaké. A tím se dostávám k návrhu na další možné téma NL: idol z dob vašeho dospívání.
Yveta|Zdravím Vás, pane Borku, i všechny Nespavce. Dnešní téma ve mne vyvolalo dvě vzpomínky. První – spěchala jsem na školení. Naštěstí, že jsem našla parkovací místo zrovna před školícím střediskem, popadla jsem peněženku, práskla dveřmi u auta, letěla zaplatit parkovací poplatek, honem jsem chtěla dát lístek na palubku a ouha. Auto bylo zamčené, klíčky v zapalování, kabelka na sedačce. Stopětku prý umí otevřít každý, a tak já běhala okolo auta a snažila se ji nějak „přemluvit“. Když v tom mě někdo zaklepal na rameno se slovy: „paní, co to tady vyvádíte?“ Byla jsem sledována kamerovým systémem policie. Pokuta z toho nebyla, ale pobavené celé oddělení „měšťáků“, když zjistili, že jsem chtěla podle nich ukrást vlastní auto. Nakonec mi pomohli problém vyřešit. Ukázalo se, že jak jsem práskla dveřmi, zámek mi zapadl. Druhý případ byl taky bezva. Na dovolené na Štrbském plese nechal manžel klíčky v zapalování a děti, jak byly naučené, vystoupily z auta a dveře pečlivě pozamykaly. Tam nám pomohli Slováci, i když nám ve škodovce v Mladé Boleslavi řekli, že Oktávii bez klíčů neodemkneme a ty byly doma 400 km daleko. Dneska se tomu smějeme, ale na začátku to vypadalo na rozvod.
Helena|Teda, to jste mi, Borku, pripomnel situaci, ktera byla jako v komedii, ale tehdy jsem to tak samozrejme nevnimala. Bydlela jsem v dome, ve kterem jsem na tom patre, na kterem jsem bydlela, nikdy nikoho nepotkala, tedy zadneho souseda ze stejneho patra. Jednou uz docela pozde v noci jsem vybehla v nocni kosili vyhodit odpadky, hazely se v takove male mistnustce do otvoru, kterym pak padaly do velkeho kontejneru a ta mistnustka byla hned vedle mych dveri. Takze jen rychle tam a zpatky. Jo to jsem si myslela, ze to tak bude. Dvere totiz nemely kliky, ale takovy ten kulaty "drzak", nevim jak bych to pojmenovala a clovek, aby se dostal dovnitr potreboval klice. A ty ja nemela, protoze "rychle tam a zpatky"... A tak mi nezbylo nez tukat na sousedni byty. Az v patych dverich mi otevrela pani, ktera nastesti jeste taky nespala. Mohla jsem u ni pockat nez prijela pani z kancelare, ktera mela nastesti duplikaty od vsech bytu. Od te doby jsem nosila klice na spagatu na krku i kdyz jsem "jen tak na rychlo" vybehla. Ted mi to pripada docela legracni, ale na ten pocit beznadeje co jsem citila, kdyz jsem se vratila ke svym zabouchnutym dverim, na ten asi uz nikdy neapomenu.
Jana Jirkov|Dobrý večer! Můj táta jednou když šel na zahradu a chtěl se pak vrátit dovnitř, zjistil, že si nechal klíče vevnitř ale doma nikdo nebyl. Klíče ležely na stole. Okno od domu máme poměrně nízko a tak tátu napadl šibalský nápad: protože bylo naštěstí pootevřené, našel si táta větvičku, prostrčil ji oknem a pokoušel se na ni klíče navléknout, no dalo mu to sice docela zabrat, ale nakonec se zadařilo a klíče vyprostil. Když nám to pak vyprávěl, tak jsme ho s mamkou pochválily jak byl vynalézavý a šikovný:)
Kája|Těsně před odletem na dovolenou se mě zabouchly dveře do bytu, zůstala jsem na chodbě jen v domácím a klíče zůstaly vevnitř na věšáku. Hodný soused zavolal Klíčovou službu, za 3 vteřiny otevřeno a stálo mě to 655 Kč. Jen v duchu mě proletělo myslí : "To mohlo být u moře zmrzlin!!" Hezký večer přeji Vám pane Borku i všem co poslouchají toto bezva rádio. Kája
Petra z Pardubic|Dobrý večer,
já jsem si zabouchla klíče doma minulý týden. Jedná paní mi zavolala zámečníka. Přijel z Hradce Králové. A chtěl po mě 1400 kč. Dala jsem mu 400 kč, víc jsem neměla. 1000 kč po mě chce poslat na účet. Ale do teď mi číslo účtu neposlal. Přeji hezký večer. Petra z Pardubic.
maruškaD|Zabouchnutí dveře jsou i po dědictví.maruškaD
Marta z Pardubic| Je to právě 60 let ,kdy jsem tu hrůzu zažila. Vracela jsem se s dvouletou dcerou z jeslí a přemýšlela ,co si musím ještě nachystat na zítřejší výlet. Manžel byl na vojenském cvičení bůhvíkde a malou si vezme paní kuchařka z jeslí, protože výlet s 6.c je dvoudenní. Jenže ouvej !!! Nemám klíče od bytu. Seděly jsme na schodech paneláku. Co teď ? Manžel kolegyně mi vytrhl trn z paty a rozhodl se zámek vyměnit. Už se šeřilo ,když jsem mohla do bytu a balit si potřebné věci na výlet. Všechno nakonec dobře dopadlo, jen manžel ,který se mezi tím vrátil, nechápal ,proč jsem vyměnila zámek a pro změnu seděl na schodech on . A kde ty klíče byly ? Mezi výkresy v kabinetě.
Sylva|Dobrý večer, dávám si dobrý pozor abych měla klíče v hrsti dřív než dveře před sebou otevřu. Ale když je řeč o dveřích zabouchnutých průvanem, stalo se mi to s dveřmi na balkon, opatřenými kovotěsem, jenže mi mezi těmi dveřmi zůstala ruka. Zeť mě odvezl na pohotovost, kosti prstů naštěstí zůstaly vcelku, jediné co bolelo a špatně se hojilo, když mi doktor stříhal shrnutou kůži.
Trochu jinak o zavřených dveřích: Původně jsem si myslela že mé bydlení bude ve vesnici blízko Brna. Tehdy jsem chodila do církve a vzpomněla jsem si na jednu radu: "Když chceš někam jít a nevíš jestli je to v pořádku, modli se ať máš zavřené dveře v případě že tam nemáš jít.". A bylo to legrační, tu dveře se mi tam zavíraly všude, nejen v realitce. Třeba ze dvou telefonních automatů které ještě před dvěma dny fungovaly, byl teď jeden pokažený a druhý ukradený! A tak dál. A teď jsem ráda že bydlím přímo v Brně blízko přehrady.
