Thomas Kulidakis: Azylová politika Unie ve stopách Donalda Trumpa

Po setkání unijních politiků ve Slovinsku jsme se dozvěděli, že reforma bude. Sice se neví kdy, ale bude, to je z vyjádření národních politiků i hlav unijních institucí zřejmé. Jelikož stejná prohlášení posloucháme už minimálně pět let, i moudří političtí vůdci pochopili, že už si nevystačí jen se sliby, kterými samozřejmě nezarmoutí.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Zabrání řecké a turecké ploty migraci z Afghánistánu?

Přidali tedy k dobru plán pro nejbližší období ve světle očekávané migrační vlny z Afghánistánu, odkud se stáhly jednotky Severoatlantické aliance. Dozvěděli jsme se tak, že Unie chce pomáhat na místě, v regionu, pokud tam běženci zůstanou. Zatím není jistá částka, mluví se ale o minimálně 600 milionech eur pro sousedy Afghánistánu. Do samotného Afghánistánu v moci hnutí Tálibán by měla zamířit pomoc v hodnotě až 200 milionů eur.

Částky se ještě mohou měnit, takže přesné vyčíslení není jisté. Jisté ale je, že unijní země jsou ochotné vynaložit v podstatě jakékoliv množství peněz, poslat je do rukou kohokoliv, jen aby nemusely řešit problém nelegální migrace na svém území a hádat se mezi sebou.

Ploty na hranicích

Není se co divit, protože i ve Slovinsku se ukázal tradiční spor těch, kteří přijímat chtějí, a těch, kteří nikoliv. A tak i český ministr vnitra společně například s dánským, řeckým nebo rakouským kolegou musel poslouchat lucemburského ministra zahraničí, kterému by se přijímání zamlouvalo. Přerozdělení běženců zmínil také předseda Evropského parlamentu – to by mohlo naznačovat, že z hlediska naděje na shodu jsme stále tam, kde jsme byli.

Čtěte také

Bělorusko podle litevské vlády našlo novou zbraň. Na území svých sousedů posílá nelegální migraci

To ale v žádném případě nejsme, protože zatím stávající postup dává za pravdu názoru maďarského premiéra Viktora Orbána, který ve Slovinsku pohovořil ve smyslu, že se nelegální migraci podaří zvládnout, jen pokud se vrátí její řešení vyloženě do pravomoci národních států.

Orbán, stoupenec plotů na hranicích, si totiž jistě všiml, stejně jako jsme si mohli všimnout my, že ploty na unijních hranicích rostou jako houby po dešti. Momentálně v Bulharsku, Litvě, Polsku nebo Řecku. Posunulo se také základní vnímání problematiky, protože zatímco Maďarsko bylo popotahováno, nejen Bruselem, kvůli svému plotu budovanému před několika lety, teď jsou ploty prý dobrý nápad.

V takovou chvíli může někoho na první dobrou napadnout dvojí metr, jiného třeba, že se doba změnila a včera není dnes, kočka není pes. Při hlubším zamyšlení si nelze nevzpomenout na vysmívanou zeď bývalého prezidenta USA Donalda Trumpa na hranicích s Mexikem, kterou mělo Mexiko zaplatit – to se samozřejmě nestalo.

Čtěte také

Karel Barták: EU vzkázala Afgáncům – nechoďte sem, zůstaňte někde tam

Tenkrát se liberální kruhy na starém kontinentu hrozily a pragmatici si mohli s pobavením pustit video bývalého mexického prezidenta, který Trumpa upozorňoval, že zeď za 25 miliard dolarů je možné překonat s žebříkem za 25 dolarů. Dále se věnoval vypočítávání, čeho všeho dobrého by se dalo celosvětově dosáhnout, pokud by se peníze vynaložily třeba na školství, pitnou vodu, zajištění potravy apod.

Stejně tak je možné se dívat na litevský a polský plán. Litevská zeď v přepočtu za skoro čtyři miliardy korun má být na tři metry vysoká, nahoře ostnatý drát. Poláci se drží více při zemi, postaví zeď dva a půl metru vysokou. A ještě situaci využili k vyhlášení výjimečného stavu u hranic s Běloruskem – to by si možná přáli udělat i tak. V atmosféře ohrožení zvenčí se vládne lépe, to je známá pravda.

Thomas Kulidakis|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pokud je tedy výsledkem mnohaletého úsilí reformovat unijní azylovou a migrační politiku změna názoru na ploty na hranicích, které skutečně odhodlaným stejně v cestě nezabrání a pašerákům umožní zdražit, je to pro unijní politickou reprezentaci v čele s národními politiky známka čtyři minus s přimhouřením obou očí. A líto nám může být těch peněz, za které bychom mohli vybudovat spoustu cest, škol, nemocnic a ještě by zbylo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu