Thomas Kulidakis: PES vypadá z dálky velmi dobře, ve finále ale rozhodují tvrdá čísla
Česká republika v poslední době zásobuje zahraniční novinová vydání, hlavní zpravodajské relace rádiové i televizní. Nejen na Balkáně.
Neláká totiž jen jako tradiční lokalita pro turisty toužící vidět kouzelné Vánoce hlavně v Praze, ale také jako země co do počtu obyvatel umožňující srovnávání s jinými středně velkými státy. A jako experiment otevírání a zavírání lockdownu.
Čtěte také
Pohledem zvenčí vypadá způsob určování rozměru karantény velmi dobře. Podle epidemiologické zátěže se počítá systém nazvaný nepříliš nápaditě PES. Lidé tak teoreticky mohou dopředu vědět, co je v České republice čeká a nemine. Když to jde dobře, a že to dobře šlo, mohou občané vyrazit do ulic, barů, restaurantů, zasportovat a obecně žít život k žití.
Ukazovaly se tak obrázky z plného pražského Karlova mostu, krásně vyzdobeného Staroměstského náměstí, pulsujícího života. Na chvíli se zapomnělo, že předtím byla Česká republika dávaná za varovný případ nedodržování opatření kvůli počtu nově nakažených i zemřelých. Do doby, než se zase vše zavřelo a případně se zavře ještě víc. A zase se vrátí varování, že není dobré zahrávat si se shromažďováním.
Robustní zdravotní systém
Další možný přístup očima cizince jsou slova, která jeden pronesl po čerstvém příletu z naší země, v níž dotyčný pracuje. Podle něj to česká vláda udělala dobře. Otevřela na začátku prosince, lidé si tak mohli oddechnout, nakoupit si, poradovat se a na Vánoce zavřít – proč ne. Stejně na svátky jsou lidi doma, vyjevil dotyčný. Čímž vlastně dobře analyzoval protiepidemického PSA, který je vlastně jen šidítkem a zástěrkou české vlády. Snaha „píárkem“ se zřeknout odpovědnosti jak vyšitá.
Čtěte také
V zahraničí totiž ve finále stejně hrají a budou hrát hlavní roli čísla. Mohou si všimnout a také si všímají, že na rozdíl od jiných států je v České republice minimum pouličních nepokojů. Slzný plyn, vodní dělo a obušky byly jen jednou, o čemž by si mohli nechat jinde jen zdát. V konečném důsledku je to ale vláda a vždy byla, kdo rozhoduje, a její kroky podle počtu obětí a nově nakažených vykreslí obraz naší země v zahraničí. Existence systému PES je nezdařená maskovací taktika vlády, která nese veškerou odpovědnost. Společně s ochotou občanů dodržovat nařízení.
S podivem se také leckdo u nás i v zahraničí může dívat na systém, podle kterého se do jednotlivých stupňů přechází. Jestliže mají počty nakažených doběh, nyní známe situaci před zhruba čtrnácti dny, pak i PES by měl být v boudě nebo venku z ní v takovém rozmezí. A obzvláště, jestliže jsou čísla každý den různá, jak pak zavírat a otevírat. Lidé ze dne na den mohou jít ven, ale pro pohostinství, posilovny, divadla a podobně to neplatí.
Nejlépe tedy pohledem zvenčí musí vypadat tvrdá čísla říkající, jak robustní máme zdravotní systém. I když bylo 15 tisíc nakažených denně, nehroutil se.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
