Thomas Kulidakis: Policie má v občanech vzbuzovat pocit bezpečí a jistoty, ne strach
Každý případ policejního násilí, necitlivého přístupu k řešení nějakého situace s běžnými občany nebo nedostatek zdravého rozumu ohrožuje společenskou smlouvu. Její součástí je, že zákony platí pro všechny stejně a na jejich dodržování a vynucování dohlíží ozbrojená složka státu, která může legálně použít donucovací prostředky. Ty by ale v jednání s běžnými občany měly být až poslední možnost, kdy to už jinak nejde.
Záběry z ulic českých měst, kde policisté zaklekávají občany různého věku, a to i před dětmi, jsou nepřijatelné. Bohužel se takového jednání dopouští většinou policie městská, která se na rozdíl od policie běžné, celostátní, přílišné důvěře a dobré pověsti mezi lidmi netěší. Poslední případ, který se odehrál v Uherském Hradišti, zavdal příčinu k omluvě starostovi města i řediteli tamní městské policie.
Čtěte také
Ani jeden z nich neměl na výběr, protože plačící tříleté dítě sledující otce, na kterém klečí dva pánové, rozhodně pozitivní emoce vzbudit nemůže. Daní městští policisté navíc muže odvezli k sobě na služebnu místo na služebnu státní policie, jak zákon káže.
Objevily se samozřejmě názory, že policisté jednali správně, protože dotyčný si odmítal nasadit ochranu úst, čímž ohrozil veřejné zdraví. Jakkoliv se tento názor může jevit legitimní, vychází z logické chyby. Takzvané „odmítače“ totiž nepřesvědčí policejní represe, naopak, akce vyvolá reakci a bude se porušovat ještě více. A prohloubí se dále příkopy ve společnosti.
Ta už má teď zdraví i nervy na pochodu napříč Evropou. Ultimátní hrozba, ke které se s každým zbytečně přísným zákrokem blížíme, je rozdělení na tábory, které už použijí koronavirus pouze jako kulisu ke vzájemnému konfliktu.
Co s odmítačem
Tak se stalo kupříkladu v Řecku, kde došlo jeden den k necitlivému zásahu policie, pak tři dny v kuse demonstrovala mírumilovně střední třída, až se při poslední demonstraci vmísili mezi protestanty radikálové. S policií mají své účty, takže stáhli policistu na zem a od smrti nebo velmi vážného zranění ho dělila jen přilba. Obě události nepřijatelné. Rozlily se ale do ulic napříč zemí, opozice a vláda se hádá o virus a policejní násilí.
Čtěte také
V České republice naštěstí tak horké krve lidé nejsou a vše se zatím řeší právní cestou vyšetřování okolností a snahou uklidnit situaci. Každý další případ ale přidává kapky do číše, která může přetéct. Je tedy třeba, aby si policisté, jejich nadřízení a také občané opakovali základní poučku.
Policie je tady od toho, aby se občan cítil v bezpečí, měl pocit jistoty, ne strachu. Naprostá většina policistů jsou dobří lidé, tomu věřit můžeme, ale každý extrémní čin selhání jednotlivce podkopává dobrou pověst všech. Platí to obzvláště pro městskou policii, která se před virem s oblibou věnovala hlavně rozdávání pokut za parkování.
Policista musí umět používat mozek, srdce a hodnotit každou situaci tak, aby se co možná nejméně vyhrotila. Jinak se jedná s kriminálníky, jinak s běžnými občany. Možná by bylo nejlepší, aby místo městských policistů se rozšířily řady policie celostátní. Města peníze vydávané na udržování „měšťáků“ mohou přispět na provoz policie celostátní, která, zdá se, častěji zná nejen svá práva a povinnosti, ale také určité limity. Součástí přípravy jsou psychotesty, studium a tak dále.
Další řešení je, aby policie městská ke všemu volala policii celostátní. To by ale stejně pozbyla svého smyslu, protože její další účel, hlídání parkování, vyřeší snadno parkovací hodiny a obchůzka jednou za čas.
Zbývá ještě otázka, co tedy s tím takzvaným odmítačem má případný městský policista dělat. Pokud to dotyčný „odmítač“ dělá z přesvědčení, měl by si za ním stát a legitimovat se. Pokud je to člověk nečestný a nechce, tak mu mají měšťáci v nejhorším bránit odejít, jako to dělají revizoři, a přivolat státní policii, případně jí to nahlásit.
Dohledat dotyčného pomocí kamer je sice práce navíc, ale nikoliv obtížná, obzvláště v malém městě typu Uherské Hradiště. Rozhodně by ale neměli občana vedoucího tříleté dítě zaklekávat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
