Topol v překladu. Český spisovatel a jeho zahraniční překladatelé o převádění stylu mezi jazykovými kontexty

O tom si s redaktorkou Mozaiky Šárkou Jančíkovou povídal nejen Jáchym Topol, ale zejména španělský překladatel Kepa Uharte, nizozemský bohemista i literární agent Edgar de Bruin, Američan Alex Zucker a Eva Profousová žijící v Německu, kteří se sešli na rezidenci Českého literárního centra.

„Během svého pobytu překládali všichni stejnou ukázku, kterou Eva vychválila, Edgar měl spoustu přípodotků a moc se mu to nelíbilo a Alex mi napsal, že jsem nekorektní. Ale je možné, že co je dneska provokativní, bude za dva roky úplně směšné, protože doba se posouvá strašně rychle. Někdy člověk provokuje, aniž by chtěl, jenom tím, že je,“ uvedl ke svému aktuálně rozepsanému textu, na jehož pasáži překladatelé pracovali, spisovatel Jáchym Topol.

Člověk se nesmí bát Jáchyma překládat

„Když překládáš Topola, máš pocit, že španělština je ve srovnání s češtinou omezená a musíš najít způsob, jak ty meze překročit. Ten překlad chce, abych si se španělštinou hrál ‒ abych ji protáhnul. Je to rychlé tempo, které tvému jazyku utíká, ale ty mu nemůžeš říct: Hele, počkej. Je to jedno, musíš se pohybovat s ním,“ říká Kepa Uharte o překladu próz Jáchyma Topola.

Čtěte také

Alex Zucker: Mějte v New Yorku nebo Londýně aspoň jednoho svého člověka!

S tím souhlasí i překladatelka do němčiny Eva Profousová: „Je tam jazyková expresivita, rezonance dalších slov a věcí. Mám ráda i ten rytmus, kdy se můžete spolehnout na dech, protože jeho texty jsou jakoby mluvené, jako když je někdo vypráví. A když se do toho vyprávění dostanete, máte pocit, že se to překládá vlastně lehce. Zkrátka čím lépe vystavěný text, tím lépe se překládá, protože vás to vede. Jáchym umí naprosto přesně zacházet s jazykem ‒ má to svou rytmizaci, něco, co je v pohybu, ‒ něco, co pak doháním.“

„Líbí se mi ta hravost, když třeba v Sestře nebo Citlivém člověku mluví nějaká postava volně až nespoutaně a já musím najít jazyk, který jí bude sedět jak z hlediska slovní zásoby, tak rytmicky a gramaticky. Vždycky si to čtu nahlas, abych slyšel, jestli to sedí nebo ne. Baví mě vymýšlet nové způsoby vyjádření, které jsou při překladu z jeho jazyka potřeba,“ doplňuje Alex Zucker, který Topola překládá do angličtiny.

A k živelné rychlosti autorových textů se odkazuje i Edgar de Bruin, který je v Nizozemí nejen Topolovým překladatelem, ale i literárním agentem: „Jáchym si nehraje na spisovatele. Čímž myslím spontánnost a opravdovost jeho tvorby, že své příběhy píše z vnitřního nutkání a zkrátka je musí dát na papír. On pak samozřejmě ty texty tříbí, ale ta první verze se z něj vždycky přímo vyleje. Mám rád spisovatele, kteří píší proto, že ze sebe potřebují něco dostat. V něm se to nejdřív klidně roky vaří a pak to exploduje a on to šíleně rychle nasází na papír. Snad proto mají ty knihy takové tempo.“