Tunelová turistika je hazard se životem
Většina z nás vnímá železniční tunely jenom jako krátké přerušení výhledu z okénka při cestě vlakem. Některé lidi však tyhle černé díry v zemi fascinují natolik, že se k nim vracejí, i když vlak odjede.
Tito „nadšenci“ se proto vydávají dovnitř, což ovšem není bezpečné a už vůbec ne legální. Co je na tunelech tak láká, že jsou ochotni takto riskovat, jsem zjišťoval v hornaté oblasti středního Slovenska, kde je tunelů opravdu spousta.
„Měl trochu zpoždění, ale jel,“ říká mi ZELAM a dívá se za vlakem, který právě vyjel z tunelu. Teď už můžeme „bezpečně“ dovnitř. ZELAM je železničář a kvůli tunelům neváhá urazit na Slovensko z Moravy stovky kilometrů. Dohodli jsme se, že v reportáži vystoupí pod přezdívkou, aby neměl problémy v práci. Stojíme před vůbec nejdelším slovenským tunelem - u Čremošného poblíž Banské Bystrice. Je to skoro pět kilometrů tmy, chladu a vlhka.
„Už se mi zdá, že něco jede. Už to fouká ven, to je dobré znamení. Nachystáme si foťáky,“ usmívá se ZELAM. Čas od času se zastaví a pozorně naslouchá zvukům kolem. Nejnebezpečnější jsou první metry v tunelu, kam ještě doléhají zvuky z venku. A pokud vlak zrovna nezahouká, snadno ho přeslechnete.
„Je tady ticho a není slyšet, co se děje venku. To je nebezpečné. Taková nervozita. Navíc nemám zjištěné, co jede teď zespoda,“ říká mi, a tak raději rychle pokračujeme v cestě. Ptám se ho, co bych vlastně měl dělat, kdyby vlak opravdu přijel. „Předpis Op 16 Českých drah o ochraně při práci říká: Lehnout si ke stěně tunelu hlavou proti směru jízdy vlaku. Samozřejmě pokud nestihneme výklenek,“ vysvětluje.
ZELAM prošel tenhle tunel už mnohokrát. Teď si vzal s sebou mladšího kolegu Tomáše, který jde tunelem vůbec poprvé. Strach přesto prý nemá. Připravoval se nějak na dlouhý pobyt ve tmě v podzemí? „Klaustrofobii nemám. Záleží, jak každý uzná za vhodné,“ říká klidně.
Tunel u Čremošného je nejdelší v celém bývalém Československu. Na trati je ještě další dvacítka tunelů a železnice se prokousává horami způsobem, který poprávu vzbuzuje obdiv. Výpravčí z nedaleké stanice Harmanec však nad tunelovou turistikou jenom kroutí hlavou. Je to protizákonné a nebezpečné.
„Tady se vydají nahoru ještě normálně po chodníku a cesta pak vychází přímo před tunelem,“ ukazuje mi směr, kudy se tuneloví dobrodruzi vydávají. „Přiznají se, že přišli přes tunel, anebo když jdou od nás na Čremošné, tak když vyjdou, zase se chlubí tam: My jsme šli přes tunel. To, že náhodou může jet nějaký vlak, je na tom baví,“ konstatuje rezignovaně jeho kolegyně.
ZELAM si mezitím chystá baterku a foťák a bere mě s sebou kousek dovnitř tunelu. Nikdy ho tam nepřepadla úzkost nebo nějaký nepříjemný pocit? „Když opravdu potkáte vlak v tunelu a cítíte tu masu, která se k vám hrne, a vy jste v bezpečí ve výklenku nebo ve větrací šachtě, je to takový zajímavý zážitek. Ovšem rozhodně to nedělám jenom kvůli tomu, že bych si užíval, když jede vlak kolem mne v tunelu. To ne. Líbí se mi ta poctivá kameničina. Podívejte se tady na ten portál,“ ukazuje.
„Nedoporučoval bych klukům, kteří neví, do čeho jdou, aby to zkoušeli. Je potřeba ošetřit si vlaky a dělat všechno pro svoji bezpečnost, protože člověk se z výletu chce vrátit v pořádku,“ uzavírá ZELAM.
Zobrazit Harmanecký tunel, Slovensko na větší mapě
