Tvrzení vlády, že výrazně napomohla snížit inflaci, je přehnané. Její zásluhy jsou omezené, míní ekonom Marek

Meziroční růst spotřebitelských cen v Česku v červnu zpomalil na 9,7 procenta z květnových 11,1 procenta. Nižší byla inflace naposledy v prosinci 2021. Pod deset procent se dostala poprvé od loňského ledna. „Odezněl silný nákladový šok v podobě vysokých cen energií, který jsme zažívali v loňském roce,“ vysvětluje příčiny David Marek, člen Národní ekonomické rady vlády, poradce prezidenta Petra Pavla a hlavní ekonom společnosti Deloitte.

Díky čemu se inflace dostala pod deset procent?

Inflace se snížila díky tomu, že nám odezněl silný nákladový šok v podobě vysokých cen energií, který jsme zažívali v loňském roce; podobně se začaly uklidňovat také ceny potravin – to jsou dva hlavní důvody.

V neposlední řadě se patrně začíná projevovat i zvyšování úrokových sazeb, které probíhalo do loňského června, to znamená za předchozího vedení České národní banky v čele s guvernérem Jiřím Rusnokem.

Čtěte také

Jak moc je to číslo jenom statistická záležitost?

Samozřejmě se porovnáváme zejména s loňskými cenami energií, které letěly vzhůru závratným tempem. Naštěstí se loni na podzim situace na energetických trzích zklidnila; zjistilo se, že svět – zejména Evropa – dokáže žít i bez ruského plynu.

Dnes ceny zemního plynu nebo elektřiny nabízí dodavatelé pod cenovými stropy stanovenými vládou. A to právě díky tomu, že jsou ceny na evropských burzách už normální.

Čísla u nás ale stále nejsou uspokojivá. Česká republika byla podle analýzy investiční platformy Portu i přes pokles devátá nejvyšší mezi 41 sledovanými státy. Oproti květnu jsme si pohoršili o čtyři příčky. Víte proč?

Může to být tím, že u nás máme ještě další specifický faktor, který vedle zmíněných nákladových šoků, k inflaci přispíval: poměrně silná domácí poptávka.

Zatímco v cenách zboží už inflace odeznívá, v cenách služeb je nadále docela vysoká. Když se podíváme na poslední data za červen, tak například ceny v restauracích dále zrychlovaly nadprůměrným tempem. A to je právě dopad silné domácí poptávky.

Čtěte také

Při sledování čísel se může zdát, že když za dvanáct třináct měsíců maloobchodní tržby klesají, tak je už poptávka značně oslabená. Nicméně je potřeba vzít v potaz, že se nám domácí ekonomika od roku 2017 až do začátku pandemie přehřívala.

Pak jsme na chvilku „zhasly“, ale poté, co jsme opět v polovině roku 2021 „rozsvítili“, se ekonomika opět přehřívala. Toto dlouhodobé přehřívání se nemusí ve všech segmentech zchladit za pár měsíců.

V jakém smyslu se přehřívala? Co to znamená?

Přehřívala se v tom smyslu, že jsme měli příliš uvolněnou jak měnovou, tak fiskální politiku. Zkrátka bylo mezi lidmi příliš mnoho peněz, které stíhalo příliš málo zboží.

Nejmarkantněji to bylo vidět na dvou trzích – na trhu s nemovitostmi, kde poptávka výrazně převyšovala nabídku, a podobně na trhu práce, kde byla nabídka ze strany nezaměstnaných opět relativně malá a slabá vůči poptávce ze strany firem po nových pracovních silách.

Ale toto všechno se potom rozlévalo i do dalších okruhů a segmentů ekonomiky, a v důsledku to končilo ve spotřebitelských cenách, které začaly zrychlovat

Nadprůměrně vysoká inflace byla v Česku už řadu měsíců před pandemií. Všechno to ukazovalo, že tady máme podhoubí pro to, že když jsem dopadne nějaký vnější nákladový šok, tak se u nás zdrařování projeví silněji než v jiných zemí. A to je právě vysvětlení, proč jsme na čele žebříčku zemí s vysokou inflací.

Nadprůměrně vysoká inflace byla v Česku už řadu měsíců před pandemií.
David Marek o příčinách závratného zdražování

Nedostatek pracovních sil

Jakou roli hraje ve snižování inflace nezaměstnanost, která je v česku téměř nulová? Souvisí to s růstem mezd?

Malinko se opomíjí, že naše problémy na trhu práce nejsou cyklického, ale strukturálního charakteru. Máme nedostatek pracovních sil a s tím korespondující nízkou nezaměstnanost kvůli tomu, že nám odcházejí silné poválečné ročníky do penze. Respektive značná část jich už odešla a nenahradili je v dostatečné míře mladí lidé, protože jich není dost.

Pokud se tomu ekonomika nepřizpůsobí a bude se nadále přehřívat, tak to může generovat setrvalejší inflační tlaky než jenom ty cyklické, na které jsme byli zvyklí.

To znamená, že je potřeba s tímto faktorem pracovat trošku jinak než v minulosti. Je potřeba se i zaměřit na to, aby ekonomika prošla transformací, a nebyla tak závislá na levné pracovní síle, jak tomu bylo v předchozích dvou dekádách

Čtěte také

Ke snížení inflace pod deset procent přispěly podle premiéra Petra Fialy i kroky vlády. Zmínil mimo jiné zastropování cen energií, vládní úspory a tlak na dodavatele potravin a pohonných hmot. Je to pravda?

Nechci být kritický vůči vládě, ale toto je trošku přehnaná rétorika. Cenové stropy pomohly na chvíli. Dneska už jsou ceny energií pod zastropováním, tudíž jejich zavedení inflaci nijak netlumí.

Co se týká vyjednávání s dodavatelskými řetězci, tak tam je primární institucí, která má hlídat, zda nedochází k nekalým praktikám a růstu cen, Úřad na ochranu hospodářské soutěže.

Vláda je zde trošku slonem v porcelánu. Ostatně viděli jsme to i na vyjednávání o cenách potravin a na hádce mezi tím, jestli to za ně mohou zemědělci, zpracovatelé nebo prodejci.

Nakonec to vyšumělo do prázdna. Respektive vyšumělo to i s ministrem zemědělství. Tady jsou zásluhy vlády značně omezené.

Kdy dosáhneme inflačního cíle dvou procent, které stanovila Česká národní banka? Proč je právě toto číslo důležité? A jak by měly vypadat další konsolidační balíčky? Poslechněte si rozhovor v audiozáznamu.

autoři: Vladimír Kroc , fos
Spustit audio

Související