Typická česká sexuální pracovnice neexistuje, největší skupinou jsou matky s dětmi, říká Hana Malinová

31. srpen 2022

Před 30 lety založila organizaci Rozkoš bez rizika a začala pomáhat ženám, které se živí poskytováním sexuálních služeb. „Psaní a bádání jsem měla dost a chtěla jsem zjistit, jestli se moje bádání dá ověřit v praxi,“ vysvětluje socioložka a ředitelka organizace Rozkoš bez rizika Hana Malinová. Jaké byly začátky její organizace? A kolik teď státu pomůže ušetřit na léčbě HIV pozitivních? Poslechněte si rozhovor.

Proč jste se jako socioložka pustila do své práce?

Učila jsem na Pedagogické fakultě, napsala jsem skripta Sociální patologie II. Tam je problematika prostituce docela podrobně a na tehdejší poměry slušně popsaná. Tak trochu jsem se tím proslavila.

Pak jsem si řekla, že bylo dost šedé teorie. Psaní a bádání jsem měla dost a chtěla jsem zjistit, jestli se moje bádání dá ověřit v praxi a v kontaktu. Vstupovala jsem do toho jako teoretický expert.

Rok jsem se v tom trochu plácala, byla jsem živena svým mužem. Už jsem si říkala, že budu muset začít pracovat jinde. Domluvila jsem si, že budu dělat školení manažerů.

Pak jsem se ocitla na konferenci v Poděbradech „AIDS, drogy a my“. Tam mě oslovila československo-švýcarská zdravotnická společnost. Založili ji čeští emigrující lékaři. Poslali mi 100 tisíc, s tím už se něco malinko dalo dělat. Ve fundraisingu ale funguje to, že když vás – byť třeba málo – podpoří nějaká organizace, která má prestiž, ostatní se přidávají.

Dá se říct, jaká je současná typická česká prostitutka?

To neexistuje. Většinou jde o takzvané ženy nebo holky v nouzi, to je takových 75 %. Řeší tím svou základní finanční situaci – to, že nemají na nájem a tak dál. 25 % jsou „domácí puťky“, které už to doma nebaví a rozhodnou se, že si chtějí potvrdit svoji přitažlivost. Vybavuje se mi film Kráska dne s Catherine Denevue. Ty mohou kdykoli přijít i odejít, zbytek žen je na tom hodně finančně závislý.

Největší skupinou jsou matky s dětmi. V naší organizaci tvoří více než 60 % klientek. Přibývá matek s dvěma a více dětmi. Pro ně je práce v sexbyznysu výhodná z mnoha důvodů – na hlídání v noci spíš někoho seženete. Nejvíc je pro ně výhodné to, že jim na výdělek neskočí žádný exekutor.

Na adresu prostitutek jste v knize Bohemian Taboo Stroies, která pojednává o lidech pracujících v sexuálním byznysu, řekla: „Dneska už je mám ráda. Už toho viděli tolik, že jsou neobyčejně tolerantní vůči ostatním.“ Ospravedlňujete jejich práci?

V Anglii už o sobě před dvě stě lety sexuální pracovnice mluvily jako o sexuálních terapeutkách. Něco malinko v tom byznysu takhle funguje. Chodí tam i muži, kteří mají potíže s erekcí nebo se chtějí v sexualitě inovovat. Terapeutický moment tam je.

Já respektuji jejich volbu. Snažím se jen minimalizovat rizika, která tato volba může přinést. Jak pro sexuální pracovnici, tak pro okolí, pro zdraví celé populace.

Spočítali jste si, kolik peněz jste ušetřili státu na zdravotnictví?

Nikdo tomu moc nevěří, ale už jsem to několikrát propočítávala – jedná se o miliardy korun. Léčba HIV pozitivního stojí stát v průměru 750 tisíc korun ročně. A to je jenom léčení, není to vyléčení.

Když jsem si srovnala počty HIV pozitivních na Ukrajině a u nás, je jich v přepočtu na milion obyvatel 11krát tolik. To znamená, že bychom neměli 4 tisíce pozitivních HIV, ale 40 tisíc. Stačí si vynásobit, kolik stojí léčba, a lítáme v miliardách.

Jak na její práci reagovali pasáci? A jak se vůbec oslovují ženy, které v sexbyznysu pracují? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , agf

Související