U Studně mariánské se léčilo vodou a vzduchem. Kouzelné místo pod Zvičinou působí příznivě i dnes
Voda z pramene Studně mariánské pod Zvičinou blízko Bílé Třemešné je odpradávna považována za léčivou. Traduje se řada pověstí o zázračném uzdravení zraněných vojáků z dob prusko - rakouské války nebo už z dob obléhání Švédy, stejně tak jako legenda o navrácení zraku slepému děvčátku.
Dalším zázrakem je místo samotné, s překrásným výhledem na hřebeny Krkonoš a s dlouhou a zajímavou historií, do které patřily i klimatické lázně.
Pramen pod Zvičinou se stal známějším na konci prusko - rakouské války v roce 1866. Tehdy část raněných pruských vojáků s důstojníkem našla odpočinek na lesní louce v blízkosti pramene. Vodou hasili žízeň a také jí ošetřovali rány. Zanedlouho si voják "sanity" všiml, že se jim rány ošetřené vodou lépe hojí a vojáci se rychleji uzdravují. Pramen si tak brzy získal pověst jako léčivý. Jeden z vojáků pak na důkaz vděčnosti pověsil na nedaleký strom svatý obrázek, který po čase do stromu vrostl. Díky tomu se pramen stal známým jako Mariánská studánka. K léčivému prameni se lidé začali chodit osvěžovat a mnohdy si vodu odnášeli domů. Chodili tam i o nedělích a svátcích, v procesích, někteří až z bývalého německého Slezska.
Ještě v roce 1866, tam v blízkosti pramene postavil Johann Hetfleisch, syn sedláka z Dolní Brusnice, dřevěnou kapličku.
Johann tam prozíravě postavil i „stánek“ s občerstvením a návštěvníci si mohli koupit sladkosti a párky na posilněnou. Z úspor, a také z věna, které dostala jeho žena Marie ze Staffova mlýna v Dolní Brusnici, mohl postavit hostinec. Jmenoval se "Lázně u studně Mariánské" pod Zvičinou v Podkrkonoší, německy "Bad Mariabrunn“
Sluneční, vzdušné a vodní lázně doplnila lyžařská škola
Manželé Hetfleischovi si vedli velmi dobře, hostů přibývalo. Byli spokojeni jak s ubytováním, tak i léčením, tedy oupelemi ve vanách za přidávání čerstvých i sušených bylinek, později i za využití smrkových výhonků. "Léčivé byliny sbírala sama paní Marie v okolí Zvičiny, byla jejich znalkyní, dokonce si vedla vlastní herbář. K dobré pověsti mésta přispívala i její výtečná kuchyně. V roce 1910 byla postavena druhá budova, takzvaná Villa s třiceti pokoji a s osmi vanovými koupelnami. Obě budovy spojovala šedesát metrů dlouhá veranda. Její severní otevřená strana umožňovala výhled na Krkonoše, hlavně na Černou horu a sloužila i jako promenáda. Ve stejném roce se na lázeňském svahu konala první lyžařská škola a o rok později na malém můstku i závody ve skoku na lyžích," přibližuje historii místa pod Zvičinou Ladislav Stuchlík, vedoucí Městského kulturního střediska z Lázní Bělohradu.
Syn zakladatele Franz pak nechal vybudovat tenisový kurt a přírodní koupaliště s kabinami.
U pramene pro poutníky býval měděný had
V roce 1928 postavila rodina Hetfleischova na místě dřevěného zděný kostelík, který byl zasvěcený Panně Marii Sedmibolestné a ten se zachoval dodnes. Novodobí majitelé ho opravili, teď slouží i jako kulturně - společenské místo. O kousek výš ve stráni nad kostelíkem je zděný altánek se sochou Panny Marie. Stojí nad pramenem, který dlouhá léta napájel areál lázeňských budov. Jeden pramínek byl svedený dolů k zídce s mušlí a s hadem, kde se občerstvovali poutníci. Měděný had v 80. letech minulého století zmizel a na pití zázračné vody se trochu pozapomnělo.
V roce 1933 se lázně dočkaly další přestavby. Hlavní budova se zvedla do třetího patra, počet pokojů se zvýšil na osmdesát. Mnichovský diktát v roce 1938 odtrhl lázně od Československé republiky a ty se staly součástí nacistického Německa. Po druhé světové válce byly lázně znárodněné, později převedené pod správu ROH (Revolučního odborového hnutí) a přejmenovány na „Lázně Zdeňka Nejedlého“ (tehdejšího ministra školství). "Zotavovna ROH v lázních pod Zvičinou patřila ke středisku zotavoven v Peci pod Sněžkou a rekreanti tam nacházeli příjemné, zdravé, ale hlavně levné pobyty. Cena poukazu na letní čtrnáctidenní pobyt byla 140 korun, zimní týdenní pobyt 70 korun s uhrazením poloviny jízdného z místa bydliště nebo zaměstnání," doplňuje L. Stuchlík dobové informace k historii místa oblíbeného socialistickými rekreanty.
Dnes je areál s kolonádou přístupný veřejnosti, turisté se dostanou ke kapličce Panny Marie Sedmibolestné, k prameni, i ke zděnému altánku v lese. Od srpna 2018 je v mariánském areálu u kapličky a u Osmibokého pavilonu populárně naučná lesní stezka, která pomocí dřevěných panelů zábavným způsobem seznamuje návštěvníky s životem v lese, s jednotlivými druhy zvířat a rostlin i s ekologickými problémy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
