Ukrajinci, Rusové, Němci a Židé pohromadě: přístav Mariupol je domovem několika národů, na bohatou historii odkazují názvy ulic
Východní výspy Ukrajiny se staly prvním cílem ruské invaze. Jde o místa a města s tisíciletou kulturou a pestrým etnickým složením. Jedním z nich je například přístav Mariupol.
Jedna z hlavních ulic Mariupolu nese název Řecká a vede na Řecké náměstí. A není to proto, že by to byla obyčejná toponymie, na kterou jsme zvyklí v Praze: ulice Anglická, Italská, Francouzská. Tady název Řecké ulice a náměstí přímo odkazuje k historii města.
Jazyková i národnostní rozmanitost
„Naše město založili Řekové. Byli to hlavně kupci a přinesli sem svou nezaměnitelnou mentalitu. U nás se dělí na dvě zcela odlišné skupiny. Urumové používají turkický jazyk, tedy je řeč na rozhraní turečtiny a krymské tatarštiny,“ vysvětluje historička ze zdejší univerzity Olga Děmitková.
Čtěte také
„Rumejové, potomci byzantských pontských Řeků, mluví dialektem řečtiny. Nelze ale říct, že by Mariupolané mluvili řecky, ten jazyk znají jen místní Řekové,“ dodává.
Mluvčí organizace mariupolských Řeků Viktorie Pomazanová bude ale mluvit rusky, protože jinak bych nic nepochopil: „Mariupol založili v roce 1780 Řekové, které z Krymu do Přiazovska přestěhovala ruská carevna Kateřina II. Přesídlenci si z Krymu s sebou vzali i názvy svých vesnic a měst. Proto dnes na břehu Azovského moře najdete Jaltu, Urzuf, Manguš, Sartanu a další,“ popisuje.
Národností přesuny pod taktovou Kateřiny II.
„Kateřina II. měla s Krymem své záměry. Chtěla odtud vystěhovat jiné národy a učinit ho pouze ruským. Ve stejné době se totiž odehrály i první deportace krymských Tatarů. Carevna chtěla, aby Krym úplně zapomněl na své dějiny a kořeny,“ pokračuje historička.
„V Mariupolu teď žije nejvíc Ukrajinců. Na druhém místě jsou Rusové dále Řekové a Němci – anabaptisti, kterých je u nás poměrně hodně. Přistěhovali se sem na pokyn carevny Kateřiny II. Pak je tu dost Arménů a Židů. Arménská a židovská komunita jsou tu velmi silné,“ říká historička Olga Děmitková. A vede mě do dalších, historicky velmi zajímavých částí Mariupolu: k někdejší hlavní synagoze.
Co bude se synagogou?
„Budova pochází z roku 1887 roku, přežila všechny války – první, občanskou i druhou světovou a ani Němci ji nevyhodili do vzduchu. Synagoga se v tak žalostném stavu se nachází kvůli tomu, že se o ni dlouho nikdo nestaral. Nezajímalo se o ni město ani židovská obec,“ vysvětluje Olga.
Střecha se pod tíhou sněhu zřítila, propadly se stropy a Mariupolané začali synagogu rozebírat na stavební materiál. Teď je v absolutně dezolátním, nepoužitelném stavu.
Uprostřed zůstaly patky asi po dvaceti sloupech, které podpíraly klenbu a nesly strop synagogy. Čas od času tady zní hudba. Město Mariupol by chtělo z této synagogy vytvořit jakési pietní kulturní centrum, kde se budou pořádat koncerty, výstavy nebo přednášky.
Související
-
Z chrámu Boží moudrosti Hagia Sofia se stala mešita. Mozaiku zakrylo plátno, podlahu koberce...
Do světoznámého chrámu Boží moudrosti už nemůžete v šortkách ani v botách. Památka přestala být muzeem a v pátek se znovu stala mešitou.
-
V Žilině se rozhodli vrátit život modernistické synagoze: proměnili ji v kulturní centrum
Žilinská synagoga se za posledních deset let stala centrem nezávislé kultury. Probíhají zde koncerty, výstavy i festivaly. Nyní hostí site specific instalaci Juraje Gábora.
