Uřízněte mi nohu, ale bojovat půjdu zas, říká válečný veterán z Ukrajiny. Za sebou má už 58 operací

Leonidovi je 36 let. Z války zatím vyvázl, za sebou má už 58 operací. „Říkají mi Jestřáb: Uviděl jsem, uloupil a zmizel. Jsem aktivní člověk, uřežete mi nohu a stejně půjdu znovu bojovat,“ říká.

Leonid vypráví, jak „poslal do nebe“ skupinu ruských vojáků. Zvláštní je to ale asi jen pro nás, kteří jsme nikdy neseděli v zákopu, na který padají granáty a miny. Veterán to má pořád v hlavě a na mobilu ukazuje akce, které má za sebou.

Čtěte také

Válka v ukrajinském Mykolajivu znamená především čekat… a doufat, popisuje rozhlasový zpravodaj Smatana

Je průzkumník a pyrotechnik s nejvyšším stupně kvalifikace a jeho vášeň pro výbušniny člověk pochopí v okamžiku, kdy ukazuje fotografie své dílny doma nedaleko Žitomiru.

Dalším veteránem je padesátník Jurij, také profesionální voják, který bojuje proti Rusku od roku 2015. Po ruské invazi bránil dva měsíce Mariupol, dokud jeho vozidlo nenajelo na minu. Kromě toho, že mu šrapnel roztříštil holenní kost, skončil v ruském zajetí. Na výměnu za ruské zajatce čekal sedm měsíců.

Čtěte také

„Váleční veteráni“ a „nevěsty z Východu“ stále fungují, říká o podvodech policejní mluvčí

„Klidně vám to řeknu: Najeli jsme na minu, a byl konec. Přišli Rusové, skřeti, a odvezli nás na nějakou farmu. Ráno nás převezli do Doněcka do 15. nemocnice. Dali mi nohu do sádry, zůstal jsem tam dva týdny, pak nás převezli do Jelenovky. Jak nás tam léčili? No měnili obvazy, dávali nějaké tabletky, krev mi z toho tekla pořád, ale žádná operace. To prý až doma, až nás vymění.“

„Jelenovka to bylo staré rozbité vězení, pět kilometrů od fronty, byla tam zima, barák bez topení, takže nás převezli letadlem do Kursku. V nemocnici nás nemlátili, to ne, ale chovali se jako k dobytku, pořád nám říkali, že jsme fašisti a tak. 1. prosince nás zase naložili do letadla a převezli někam do Bělgorodské oblasti, posadili na autobus a na hranici vyměnili. Celou dobu jsme nic nevěděli, žádný kontakt s rodinou, žádné spojení.“

Veteráni vs. penze

Jurij je nebo spíš byl příslušníkem mořské pěchoty. Po zranění z armády odešel a je na penzi. Ovšem na penzi velmi nízké v řádu tisícikorun, takže přemýšlí, za co zaplatí další operaci. To je běžný problém vysloužilců. Systém pojištění je poněkud nepřehledný, za vojáky stát hradí většinou jen počáteční léčbu, tu další si musejí hradit ze svého.

Čtěte také

Reportér Kundra: Mariupol je jako Srebrenica. Neuděláme-li pro něj více, budeme se hodně stydět

„Po zranění v šestnáctém roce mě operovali a to bylo zadarmo, teď mi řekli, zase nebudeš operaci platit, ale musíš si koupit destičky, které ti dáme do těla. Ty stojí 30 tisíc hřiven. Mne to má stát sto tisíc hřiven. Máš peníze, uděláme.“

V Lázních Darkov je v tuto chvíli jen několik válečných veteránů z Ukrajiny. Kromě Leonida a Jurije také Oleg. Také padesátník, také z mořské pěchoty a utrpěl poranění mozku.  Chybí mu kus kosti a čeká na operaci.

V Darkově bylo až dosud jen 16 válečných veteránů. Jejich léčbu organizuje nadační fond Future for Ukraine, ovšem měsíční pobyt včetně dopravy a celé organizace vyjde přes sto tisíc korun. Takže podle šéfa fondu Vitaliye Prona záleží na penězích.

Jaké jsou osudy válečných veteránů, co je čeká v lázních a co potom doma na Ukrajině, a také rozhovor s českým chirurgem, který vojáky operuje. Víc se dozvíte v pořadu Zaostřeno, který připravil Lubomír Smatana.