Úspěšné hraní basketu na Azorech mi obrovsky zvedlo sebevědomí, usmívá se Pamela Therese Effangová

Rád vás vidím. Tak, co koleno? Protože kvůli zranění jste doma v Česku, je to tak?
Je to tak. Musela jsem přerušit sezónu před jejím koncem, ale rekonvalescence probíhá dobře, mám nad sebou skvělý tým, takže je to dobré. Nemůžu si stěžovat.

8 fotografií

Jak jste dlouho na Azorských ostrovech? Protože v Hradci Králové jste za Lvice hrála celých devět let.
Přesně tak. A potom jsem v srpnu odjela na Azorské ostrovy a v prosinci jsem jela domů na Vánoce. Tak to vyšlo pěkně. Hrála jsem tam Euro Cup, druhou nejvyšší evropskou ženskou basketbalovou soutěž. My jsme měli dvanáct tréninků týdně, z čehož jsem byla úplně v šoku, protože se Lvicemi jich bylo v Hradci sedm a jeden jsem si přidávala, takže to bylo osm týdně. A najednou skok na dvanáct. Nestíhala jsem si ani prát, ani vařit.

Měli jsme 12 tréninků týdně, z čehož jsem byla úplně v šoku. Se Lvicemi jich bylo 7. Nestíhala jsem si ani prát, ani vařit.
Pamela Therese Effangová, basketbalistka

Azory jsou určitě nádherné.
Super. Kdo váhá, tak ať přestane váhat a rozhodně vyrazí. Z Prahy je dokonce v sezóně přímý let a mohu to jen doporučit. Protože Azory, to je ráj na zemi a hlavně ještě neobjevený ráj.

Čtěte také

Pamela-Therese Effangová, to je „hrdá hradecká lvice s africkými kořeny“ a moc šikovnýma rukama

Měla jste čas kromě sportu navštívit krásy Azor?
Naštěstí jsem měla čas, protože nás tam bylo více cizinek a musely jsme být nominovány na zápasy, takže vždy jedna nehrála. Pokud jedna vypadla a neletěla s týmem, tak byl vlastně celý víkend prostor objevovat ostrov. Byla jsem třeba na nejvyšším vrcholu ostrova nebo na překrásné vyhlídce Sete Cidades, ze které je také vidět celý ostrov a váže se k ní moc krásná legenda. Takže jsem toho viděla za tu chvilku docela dost.

Kdybych to měl srovnat, Kanárské ostrovy jsou hodně vyprahlé, Madeira je zase naopak nádherně zelená, ostrov věčného jara. Jaké jsou Azory?
Azory mají také přezdívku Zelený ostrov a je to právě z důvodu nádherné květeny, fauny a flóra. Všechno tam je, protože docela často prší. Přeháňky jsou většinou krátké a místní si ani neberou deštník. To je taková perlička. Já říkám, že byste těžko hledali fotogeničtější prostředí. Kdo rád fotografuje, ať jede určitě na Azorské ostrovy, konkrétně na Sao Miguel.

Azory mají přezdívku Zelený ostrov, docela často tam prší, ale jen krátké přeháňky. Říkám, že byste těžko hledali fotogeničtější prostředí.
Pamela Therese Effangová, basketbalistka

Jak tam tedy vypadal váš obyčejný pracovní sportovní den, Pamelo? Ráno jste se probudila a za okny stále léto.
Ano, tam je vlastně pořád. Tady už byl listopad, zima a já se koupala v oceánu, takže to bylo super. Probudíte se, klasika hned trénink, po tréninku většinou byl hned další trénink, posilovna s kondičním trenérem. Pak měl člověk chvíli prostor na oběd a následoval zase trénink, ale už takový večernější. Tady jsem nebyla zvyklá na tréninky ve 20:30, kdy končíte ve 22:30. Chodily jsme spát se spoluhráčkami opravdu po půlnoci.

Úspěšná hradecká basketbalistka Pamela Therese Effangová|foto:archiv Pamely Therese Effangové

Kde jste bydlela?
To bylo legrační, protože v tom domě v jednotlivých patrech bydlely hráčky, takže jsme byly pořád při sobě. Jen v přízemí bydlel někdo jiný a já jsem se první den spletla. Měla jsem za úkol klepnout na spoluhráčku a čekat venku před domem, protože nás vzal manažer na výlet po ostrově. Klepla jsem na dveře, ale asi jsem špatně rozuměla, myslela jsem, že bydlí pode mnou, ale ona bydlela nade mnou. Dveře mi otevřela paní, která měla na výšku tak metr 30 v uvozovkách, takže na basketbalistku rozhodně nevypadala. A já jsem jí tvrdila, že má jít se mnou dolů, že jedeme na výlet po ostrově. Byl to začátek, takže jsem spoluhráčky ještě neznala. Ale za chvilku mi to došlo, když se paní netvářila, že by se mnou jela objevovat ostrov.

Jsem tím úspěchem motivovaná, takže si věřím na další nová angažmá. Ale je pravda, že po zranění zároveň cítím i pokoru.
Pamela Therese Effangová, basketbalistka

Jak na Azorech vnímají basketbal? Protože v Portugalsku, a asi tedy i na Azorských ostrovech, je samozřejmě na prvním místě fotbal.
Je to tak, fotbal tam hraje prim. A před basketbalem je ještě jeden zajímavý sport. Přiznám se, že nevím, jak se jmenuje, ale všimla jsem si hned zkraje, že se mu věnují téměř všechny děti. ?Měly brusle a bylo to něco jako hokej. To bych řekla, že je tam překvapivě sport číslo dvě, a pak až basketbal. Ale na basket lidé chodí fandit, celý klub se vzájemně podporoval. Když jsme hrály, tak jsme tam měly žáky v dresech, kteří bubnovali a fandili nám. O podporu nikdy nebyla nouze.

Čtěte také

Pamela Therese Effangová, kapitánka hradeckých lvic, sportovního týmu desetiletí v krajském městě

Jaké je zázemí pro basketbal, tedy nějaké sportovní haly.
Vezmu to trošku zeširoka. Měly jsme tréninkovou halu, v té jsme byly více než potom v té herní hale. Ta tréninková hala byla dokonce lepší než ta, ve které jste hrály utkání. To byl trošku takový paradox. Byla to škoda, proto tam, kde jsme hrály, byla hodně tvrdá palubovka. A co se týče posilovny, tam jsme měly vstup úplně kdykoliv. Výjimka byla nějaké dvě hodiny ve dne, ale jinak jsme tam chodily i na různé lekce s trenéry, to bylo super. To se mi moc líbilo. A na regeneraci jsme měly fyzioterapeutku. Jinak nebyl žádný bazén, chodily jsme se koupat do oceánu. Regenerace pěkně ve vlnách.

Jaká byla atmosféra v týmu? Vy jste tam byla jediná Češka?
Ano, byla jsem jediná Češka, jinak jsme tam měly dvě Američanky, jednu Brazilku a jednu Španělku. Byl to opravdu takový mix. A do toho ještě samozřejmě domácí Portugalky, někdo z ostrova, někdo z pevninského Portugalska. Divoké to bylo. Jinak mě trochu zaráželo, ale připisovala jsem to té jižanské povaze, když byl sraz ve čtvrt, tak to pro holky znamenalo, že se ve čtvrt šly obouvat. S Američankami jsme byly jak na trní, protože ve čtvrt jsme se viděly, že jedeme, ale nejely jsme. A nebyly to jen hráčky, také manažer i vedení klubu. To byla taková trošku vada na kráse pro někoho, kdo je vychován v jiné zemi.

Úspěšná hradecká basketbalistka Pamela Therese Effangová|foto:archiv Pamely Therese Effangové

Ale jinak jste musela na palubovce předvést vše, co ve vás je.
Samozřejmě. Měla jsem trošku i štěstí, protože tím, jak nás tam bylo hodně cizinek a točily jsme se, tak si člověk musel říci o prostor. Zkraje jsem tolik nehrála, ale pak, když jsem předvedla, co ve mně je, tak se minutáž zvětšovala, až jsem vlastně neslezla z palubovky. Byla jsem z toho nadšená, obrovsky mi to zvedlo sebevědomí, protože něco jiného je uspět v Čechách a něco jiného, když jste cizina, kde vás mohou kdykoliv vypakovat. Mně ještě prodloužili smlouvu, takže to bylo fajn.

Až si doma doléčíte koleno, tak se budete tedy na Azory vracet?
Přiznám se, že jsem teď na vážkách. Nebudu lhát, protože se mi tam sice moc líbilo, ale jsem zvědavá i na jiná místa. Teď jsem motivovaná tím úspěchem, takže si věřím na další nová angažmá. Ale je pravda, že po tom zranění zároveň cítím i pokoru. Možná bude fajn se trošku rozehrát a jet tam zase jako perfektně připravená.

Pamela Therese Effangová ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Součástí toho rozehrávání je i péče o děti, o basketbalovou drobotinu. Protože vy pořádáte také dětské sportovní kempy. Budou i letos?
Samozřejmě. Druhý ročník Moře basketu s Pamelou, na který zvu všechny sportovní nadšence od 6 do 15 let. Všesportovní tábor bude letos jako úplná novinka v Hodkovicích nad Mohelkou. Je to v krásné přírodě na čerstvém vzduchu a děti si osvojí základy hlavních sportů, ale i těch méně tradičních. Loni jsme byli s dětmi v Polsku a všichni si to tam náramně užívali. Dělala jsem si pak dotazník o zpětné vazbě a z dětí nakonec vylezlo, že moře znají, že tam jezdí s rodiči. Tak jsem si říkala, to si tu pětihodinovou cestu můžeme letos odpustit.

Naším dnešním hostem byla vynikající česká basketbalistka Pamela Therese Effangová. Ať se vám daří, děkuji za rozhovor.