Už devadesát let se hledá Lochnesská příšera. Přestože vědci dokázali, že neexistuje
Skutečné či domnělé tajemství skotského jezera Loch Ness přitahuje pozornost už devadesát let. Právě tolik roků uplynulo od okamžiku, kdy na jeho hladině poprvé pozorovali neznámého tvora. Ten dostal dokonce své jméno: Nessy. Existence lochnesské příšery je už zcela jistě vyloučena, přesto se po ní vydávají pátrat další a další lidé. Pátrání s nasazením dronů i sonarů se, podle organizátorů, účastní dobrovolníci z celého světa. Proč Nessy stále přitahuje pozornost?
„Tady vidíte na sonaru hloubku, která je pod námi - 225, 7 metru. Je to nejhlubší místo. Dno tady prudce kleslo. Jinak je přitom docela ploché. Jsou to sedimenty, jednoduše řečeno bahno, které se tam usazuje deset tisíc let.“ Zírám na obrazovku, na které kapitán lodi ukazuje reliéf jezerního dna v hlubině pod námi. Kdyby se tam teď objevila bájná příšera, byli bychom slavní. To se ale nejspíš nestane.
„Samozřejmě, že v jezeře není žádná příšera. To by byla pro padesát let trvající výzkum špatná vizitka, kdybychom ji ještě nenašli. To však neznamená, že nestojí zato jezero dál zkoumat,“ usmívá se Adrian Shine.
Adrian Shine je biolog, vody jezera Loch Ness zkoumá přes čtyřicet let. Je také autorem stálé výstavy věnované výzkumu tajemného jezera.
„Lidé se často domnívají, že naše muzeum je jen další turistická past. Náš přístup je ale založen na poctivých vědeckých faktech. Neprezentujeme žádné senzace. Chceme jen, aby při návštěvě lidé přemýšleli,“ říká Adrian a zanechává mě v moderně pojaté expozici.
Neznámý tvor?
Překvapením je, že komentář je tady dokonce i česky. Středisko Loch Ness Centre se nachází v bývalém hotelu Drumnadrochit na břehu jezera. Právě sem se v roce 1933 přiřítila jeho manažerka Aldie Mackayová, aby oznámila, že ve vodě spatřila neznámého tvora. Pokud se jednalo o marketingový trik, byl bezesporu mimořádně úspěšný.
Celosvětový zájem o hledání nepolapitelné příšery od té doby neskončil. Další a další výpravy s lepším a lepším vybavením se vydávají na její lov. „Mýtus provázející jezero Loch Ness je velmi silný. Svět se zmenšuje. Víme o něm stále víc a víc, ale dál toužíme po tajemstvích. V případě jezera Loch Ness se navíc jedná o tajemství, na které si může sáhnout i běžný člověk. Otázkám, které si klade dnešní věda, už většina z nás ani nerozumí. Ale záhada Loch Ness, tu si může užít každý,“ přibližuje biolog Adrian Shine.
Naposledy před pěti lety se podílel na průzkumu, při kterém vědci odebrali z jezera vzorky DNA. Ty prokázaly, že v něm žádný velký tvor nežije. Ať budou výsledky víkendového průzkumu jakékoliv, Lochnesská příšera bude podle něj žít tak dlouho, dokud nás to bude bavit.
