Úžasné životy: Profesor Vladimír Beneš starší podle neurochirurga Davida Netuky

23. červenec 2023

Vášeň. Slovo, které lze podepsat pod vše, co v životě dělal profesor Vladimír Beneš. Na zakladatele dětské neurochirurgie u nás zavzpomíná jeho kolega, současný přednosta neurochirurgie v Ústřední vojenské nemocnici David Netuka. Profesor Vladimír Beneš se dožil úctyhodných 100 let. Nejspíš i proto, že žil naplno a každou minutu života uměl prožít.

Autor: Vedran Kovačević
Dramaturgie: Marek Mojžíšek
Zvukový mistr: Jiří Benák
Premiéra: 2. 1. 2022
Produkce: Klára Illiašová

Než se dostal k medicíně, měl na výběr z pěti vysokých škol. Chvíli se zdálo, že by mohl zakotvit i u žurnalistiky, v níž byl velmi schopný. Nakonec si ale vybral bílý plášť a vydal se na cestu, na níž zaznamenal mimořádné úspěchy. 

První setkání

„Určitě jsem pana profesora Beneše potkal ještě v Hradci Králové, kde jsem žil do 18 let,  vzpomíná na první setkání s Benešem současný přednosta neurochirurgie ve Střešovicích David Netuka.

Můj dědeček byl přednosta neurochirurgické kliniky a já jako dítě si pamatuji na jednu akci u dědečka na klinice na konci 80. let, kdy tam byl pan profesor Beneš nejstarší. To jméno u nás doma rezonovalo.“

Vladimír Beneš při operaci (archivní foto)

„Pak jsem ho intenzivně začal vnímat na přelomu tisíciletí, kdy jsem ve Střešovicích nejdřív začínal jako medik, který chodil na sál, a pak jako mladý sekundární lékař. Ten pohled je samozřejmě na osobu, která byla v důchodu, aktivně už nepracovala, ale také na člověka, který se zajímal o neurochirurgii a hlavně na osobu, jež byla bytostně vášnivá.

Vášnivá jak v debatách o neurochirurgii, tak vášnivá při sportu či nějakých slovních výrocích. On nikdy nešel k nějakému příkrému výrazu – na společnost, na kolegy, na doktory. Ale to, co mi vždycky nejvíc rezonovalo, byla skutečně vášeň pro cokoliv, co dělal,“ doplňuje Netuka.

To byl ráj! 

Sport pro profesora Beneše představoval celoživotní vášeň. Věnoval se mu už od dětství. „Když zavřeli sokol, a my neměli co dělat, tak jsme se stáhli do různých sportovních klubů, jejichž činnost nebyla zastavena.

Protože jsem tehdy závodně plaval, šel jsem do Veslařského plaveckého klubu Radbuza. To byl ráj! Tam byla krásná dřevěná klubovna. Scházelo se v ní i sto lidí. Byla to nerozlučná parta, kde jeden byl za druhého, takže nám ta válka vůbec nevadila,“ líčí v jednom z archivních materiálů neurochirurg Beneš.

Spustit audio

Související