V Casablance nic není, ale mešitu mají obrovskou

Casablancu proslavil především stejnojmenný film Michaela Curtize. Hlavní hrdinové Humphrey Bogart a Ingrid Bergmanová Casablancu sice během natáčení ani neviděli, přesto se tam dodnes kvůli nim sjíždějí davy zvědavých turistů.

Často však odjíždějí zklamaní. V Casablance totiž, jak se říká, nic není. Až na jednu věc - monumentální mešitu Hasana II. "Třetina mešity stojí na hladině oceánu. Byl to nápad jeho veličenstva Hasana II. Inspiroval ho k němu verš z Koránu s názvem Boží trůn ležel na vodní hladině. Stavba pojme na 25 tisíc věřících. Muži se modlí dole, ženy nahoře v mezaninu," říká průvodkyně v třetí největší mešitě světa.

Minaret má ovšem nejvyšší na celé planetě. A francouzský architekt - nemuslim Michel Pinseau - věděl proč. Na několik kilometrů viditelný laserový paprsek z něj ukazuje směrem k posvátné Mekce. Promyšlené jsou také elektrické dveře nebo vyhřívaná podlaha. A raritní záležitostí je i zasouvací střecha.

"Střechu otevíráme, když je v mešitě plno. Není tady totiž klimatizace, a tak sem pouštíme venkovní vzduch. Tu je pak nádherné světlo a sluneční paprsky se odráží na mramorové podlaze. Střecha se otevře za pouhé tři minuty. Já však bohužel nevím, kde tlačítko na otevření střechy je," omlouvá se průvodkyně.

Naše skupinka si vtipkující Maročanku nedůvěřivě měří a očima nenápadně zkoumá každý kout, ve kterém by osudný čudlík mohl být.

Mešita je jinak marockým skvostem. Místní řemeslníci na ní po léta vykládali ornamenty mozajek nebo opracovávali kámen. "Mešita se stavěla celkem šest let - od roku 1987 do roku 1993. Kolem 13 tisíc řemeslníků na ní pracovalo dnem i nocí, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu," dodává s hrdostí průvodkyně.

Už méně oficiálně se v Maroku mluví o tom, kolik lidských životů si výstavba monumentální mešity vyžádala. Její komplex je obrovský. Nechybí tu náboženská škola metresa (pozn. red.: islámská vysoká škola pro bohoslovce a právníky), knihovna, muzeum nebo turecké lázně. Ty však nejsou doposud v provozu.

Přemýšlím, co mi tento muslimský svatostánek připomíná. Napoví mi až 27letý Američan Stewart: "Je neuvěřitelné, že jsou schopni postavit něco tak velkého a nádherného v této moderní době. Byl jsem třeba v Evropě v katedrálách a větších kostelech, ale mimo starý kontinent jsem nic podobného neviděl."

Kvůli mešitě musela zaniknout rozsáhlá chudinská čtvrť. Ani to se od průvodkyně nedozvídáme. Celá stavba stála údajně přes miliardu dolarů a království ji prý financovalo z darů. Maročané jsou na jednu stranu na tento skvost islámského světa pyšní. O jeho ceně ale ví někteří své.

"Už když se podívám na ty obrovské vykládané dveře, je jasné, že stavba byla velice nákladná. Každá domácnost v Maroku musela na tuto mešitu povinně věnovat 50 dirhamů (asi 117 korun)," říká Lajla, která se sem nepřišla pomodlit, ale posedět v klidu s kamarádkami.

A není jediná. Pro mnoho Casablančanů je mešita Hasana II. místem k setkávání, relaxu i rozjímání. A nepotřebují k němu ani modlitební koberec nebo volání muezzina.