V lidské duši se odehrává nepřetržitý boj. Eškol Nevo představuje román Tři patra

Čtěte také

Osvětimská knihovnice. Antonio Iturbe se vrací k tragické historii rodinného tábora

Na Tel-avivské univerzitě jste vystudoval psychologii. Nakolik vám její znalost pomáhá při psaní příběhů?
V podstatě bych to shrnul tak, že mě zajímá lidská duše – proto jsem studoval psychologii, a proto taky píšu. Ale zatímco psychologie směřuje k zobecňování, jako spisovatel se naopak soustředím na postavy, které jsou pro mě jedinečné osobnosti, jejichž životní zkušenosti jsou taktéž jedinečné. Čili vlastně vyprávím příběhy, jimiž se svým způsobem vůči psychologii vymezuji.

Ve Třech patrech se zčásti opíráte o teorii Sigmunda Freuda. Nakolik je jeho učení bráno i dnes vážně a které jeho aspekty se už zdají být překonány?

Ze všech Freudových tezí mi nejdůležitější přijde ta, podle níž v nás v každé chvíli života zápasí mezi sebou pudy, morálka, očekávání společnosti, vlastní vzpomínky a touhy. A dokonce i zrovna teď, když se tu s vámi bavím, se v mojí duši odehrává nepřetržitý boj – a v té vaší samozřejmě taky. Což mě, když si představuji svoje hrdiny, velice motivuje.

Eškol Nevo|foto: Svět knihy Plzeň

Z Vaší knihy vyplývá, že se zajímáte i o problémy současných Izraelců jako finance nebo bytová krize. Co dalšího vás dnes ve vašich běžných životech trápí?

Abych řekl pravdu, próza Tři patra je asi můj nejuniverzálnější titul. Nemyslím, že se tu tolik zabývám izraelskou společností nebo problémy, které jsou nějak specifické právě pro moji vlast. Tři patra už byla přeložená do sedmi jazyků, přičemž čeština je tím sedmým – a čtenáři po celém světě nacházejí vlastní cesty, jimiž se ke knize vztahují: ať už k tématu samoty, zpovědi nebo tajemství. A zde taky leží srdce mojí knihy – izraelská společnost stojí v pozadí.

V Izraeli absolvují povinný vojenský výcvik i ženy. Znamená to, že pak mají například více sebedůvěry ve vztazích s muži?

Ne, podle mého názoru tu klíč k pochopení vztahů mezi pohlavími v Izraeli neleží. Jak víte, jsme ostře rozdělení na světskou a náboženskou společnost – a nyní tím myslím ortodoxní společnost. A v té žena z mého úhlu pohledu čelí, co se jejího postavení v rodině a vztahu k manželovi týče, skutečným a velice vážným problémům. Pokud však mluvíme o světské společnosti, ta je založena na myšlence rovnosti, a izraelské ženy jsou tudíž hodně sebevědomé. Ne kvůli armádě, ale protože světský sektor Izraele je nesmírně liberální už od samotných počátků státu.

Čtěte také

Česko má třetího studentského Oscara. Příběh animovaného filmu Dcera je částečně příběhem jeho autorky

Vaše kniha je komponována jako Městečko v Ohiu Sherwooda Andersona. Ovlivnil vás nějak? A kteří spisovatelé pro vás byli inspirativní v případě této konkrétní knihy?

Mohla byste to jméno autora a název knihy zopakovat? Protože já ji neznám, a když jste ji teď zmínila, určitě si ji chci přečíst…. Nicméně pokud mě něco k napsání Třech pater inspirovalo, tak je to dílo Alberta Camuse Po pádu, v němž se protagonista v baru zpovídá ze svého nejtemnějšího hříchu: a sice že jednou slyšel někoho v noci křičet, ale nenamáhal se ho zachránit, a pak ho to roky pronásleduje. A když jsem si představoval svoje tři zpovědi já, zaujala mě myšlenka tajemství, kterého se zkrátka musíte zbavit – někomu ho sdělit, ať už je to barman, vzdálená kamarádka někde v Americe nebo mrtvý manžel. A to je co do vlivů patrně všechno.