V pohraničí chátrají statisíce hrobů sudetských Němců. Zachraňovat je pomáhají potomci „novodosídlenců“

„Odsun byl součástí kolektivního trestu za velký podíl sudetských Němců na nacistické diktatuře. Kolektivní vina zahrnovala odsun a konfiskaci naprosté většiny majetku. Na co ale systém zapomněl, byly hroby. Ty zůstaly v majetku rodin,“ popisuje historik a senátor Martin Krsek (nezávislý za Hnutí SEN 21), který se tématu dlouhodobě věnuje.

V pohraničí chátrají statisíce hrobů sudetských Němců. Zachraňovat je pomáhají potomci „novodosídlenců“|foto:Kateřina Gruntová, Český rozhlas

V 50. a 60. letech Čechoslováci německé hřbitovy často plošně likvidovali. Takový byl osud třeba hřbitova v Zubrnicích nedaleko Ústí nad Labem.

Před rokem 1945 byla obec skoro výhradně německá, dnes na místním hřbitově není ani jeden hrob původních obyvatel. Jejich náhrobky v roce 1968 místní národní výbor rozprodal jako stavební materiál, zbytek skončil na rumišti v opuštěném mlýně za vsí.

Krsek a jeho kolegové kameny v roce 2021 vytáhli a vystavili v centru Ústí nad Labem, aby upozornili na žalostný stav hrobů lidí, kteří region pomáhali budovat.

V 90. letech přišli vykradači hrobů

Ani pád komunistické vlády v Československu nepřinesl okamžité zlepšení. Naopak, podle historika Krska znamenala 90. léta pro německé hroby a hrobky skokovou devastaci.

„Byla to divoká doba spojená s velkými krádežemi barevných kovů, na dráze se kradly kabely, na hřbitovech se lámaly lucerničky. Byly to brutální nájezdy. Mosazi bylo na hrobech hodně, zvlášť na těch majetných rodin. Pak přišli vykradači hrobů, což je fenomén pohraničí. Byla to odporná záležitost, kdy deset, možná víc let docházelo k znesvěcování hrobů,“ vypráví Krsek.

V pohraničí chátrají statisíce hrobů sudetských Němců. Zachraňovat je pomáhají potomci „novodosídlenců“|foto:Kateřina Gruntová, Český rozhlas

V rámci narovnávání vztahů podepsalo Česko a Německo v roce 1992 smlouvu o dobrém sousedství a přátelské spolupráci, která nás zavazuje k pietnímu přístupu k německým hrobům.

Rada vlády pro národnostní menšiny na to v roce 2016 navázala příručkou, kde obcím a městům vysvětluje, jak ohledně opuštěných německých hrobů správně postupovat.

Čtěte také

Fantomové hranice dodnes dělí Sudety. Rozdíly jsou i mezi sousedními vesnicemi, popisují vědci

„Chtěli jsme tak požádat obce, aby hrobová místa neničily – to se totiž velice často děje. Většinou v dobré víře najmou lidi a techniku, a ta místa srovnají se zemí, nasejí trávu, a myslí si, že udělali dobrou věc. Přitom si neuvědomují, že zlikvidovali část historie obce. Je to kamenná kniha regionu, obce. Dnes už ve veřejném prostoru jinou známku toho, že tam žili němečtí obyvatelé a všechno za ta staletí vybudovali, nemáme,“ popisuje spoluautor brožury a prezident Shromáždění německých spolků v České republice Martin Dzingel.

Praxe se dodnes obec od obce liší. Někde se starají i o ty německé hroby, za které dávno nikdo neplatí nájem, jinde je nechávají chátrat, nebo je likvidují. Na stále více místech na sebe ale péči o „německé dědictví“ berou potomci těch, kteří se do Sudet přistěhovali až po válce.

Čtěte také

Sudety se nevzchopily ani po roce 1989. Je otázka, jestli máme politické nástroje, které by to změnily, soudí politolog Balík

„Německé kořeny nemám, moje celá rodina přišla osidlovat pohraničí, takže jsme ,odevšad‘, ale tady to cítím jako svůj domov. A to jsou Němci, kteří museli odejít. Já je ale považuji za své předky, protože to to místo spojuje,“ vysvětluje Eva Mašková.

V Labské Stráni na Děčínsku založila spolek, jenž si vzal na starost poslední tři německé hroby, které na místním hřbitově zůstaly.

Spolkům a obcím by se záchranou alespoň některých sudetských hrobů měla pomáhat nová dotace, kterou nachystalo české ministerstvo pro místní rozvoj. V příštích týdnech by ji měla schválit vláda.

Co budeme s „německým dědictvím“ dělat dál? Odpovědi nejen na tuto otázku najdete v audiozáznamu pořadu Kateřiny Gruntové.