V soutěži Prix Bohemia Radio zvítězil dokument Příští stanice Hlavák. Připomeňte si

Je duben roku 2022. Na Ukrajinu před dvěma měsíci vpadla ruská armáda, statisíce lidí se musely vydat na cestu do bezpečí. Pro mnoho z nich se stalo hlavní nádraží v Praze první zastávkou na cestě.

První patro historické budovy pražského Wilsonova nádraží se proměnilo v jakousi babylonskou věž, ve které vedle sebe čekají, spí, jí a strachují se Ukrajinky a Ukrajinci ze všech koutů země a spolu s nimi dobrovolníci z Prahy a okolí. Mluví spolu ukrajinsky, rusky a rusínsky, romsky, česky, anglicky, polsky nebo maďarsky.

Martina Vaníková je profesí učitelka latiny, má dvě děti a na Hlaváku pomáhá už dva měsíce. Sloužit chodí několikrát týdně, většinou po nocích, když její dva malí synové spí. Patří k těm dobrovolníkům, kteří si svou službu nosí domů a snaží se pomoct nad rámec systému.

Čtěte také

„Prostě jsem musela.“ Mladá zdravotní sestra ze Zakarpatí pomáhá Iniciativě Hlavák tlumočit

Marta Harasimowicz je historička a novinářka původem z Polska, která žije již 15 let v Praze. Na Hlaváku pracuje od samého začátku, patří k jedněm z nejzkušenějších koordinátorek Iniciativy. I když se snaží být co nejpozitivnější, co situace dovoluje, v poslední době jí už se systémovými selháními dochází trpělivost.

Všichni aktéři dokumentu společně čelí byrokratickým pastem, které jim způsobují měsíce překvapené úřady, anebo zcela nelogickým věcem, jako je například dezinfekce nádražní budovy ve čtyři hodiny ráno, ve které uprchlíci přespávali. Dobrovolnice jsou náhle konfrontovány s tím, zda místo válečným uprchlíkům spíš nepomáhají přinejmenším pochybnému systému.

Poslechněte si celý dokument v audiozáznamu.