V únoru ještě chodila normálně do školy. Dnes Káťa už tři měsíce bydlí s rodiči ve sklepě bez vody a elektřiny
Asi nejsmutnějšími oběťmi každé války jsou děti. Nejinak je tomu i na Ukrajině. Některé přesto s rodiči zůstávají v těch nejnebezpečnějších oblastech. Jako Káťa z východoukrajinského Vuhledaru.
Káťa je sympatická dívenka a každý den před vchodem do paneláku vyhlíží pana Olega Tkačenka, který do Vuhledaru vozí humanitární pomoc. A vždycky přiveze něco jenom pro ni.
Čtěte také
Káťa už tři měsíce bydlí s rodiči ve sklepě. Nechce odjet. Má tam své hračky, počítač, i když nejde elektřina. Nemají kam jít. Babička špatně chodí, tak spí v bytě nahoře. Když je ostřelování silné, tak ve sklepě spí i dědeček.
Neříkejte, že je klid
Ve sklepě je málo místa a člověk se sotva postaví, musí chodit po čtyřech. Mají tam lampu, hasicí přístroj, kdyby něco začalo hořet, odpadkový koš a přepravku na kocoura.
Dnes je relativní klid, lidé ale varují: „Neříkejte, že dneska je klid, protože když to říkáme, tak obvykle začne vzápětí něco hrozného.“
V domě naproti ve sklepě, kam se raketa bohužel také dostala, zahynuli čtyři lidé. Přiletěla do prvního patra a prorazila podlaží. Takže ani kryty nejsou bezpečné.
Související
-
„Nikdo o nás neví! Proč spálili všechny naše domy?“ Z ostřelovaného Donbasu prchají tisíce Ukrajinců
Už tři měsíce žijí desetitisíce obyvatel válečných zón na Ukrajině na pokraji života a smrti. V ostřelovaných městech a vesnicích docházejí základní potraviny, léky i voda.
-
Když jsem viděla snímky z Ukrajiny, vrátil se mi sen, jak Němci obkličují barák, vzpomíná pamětnice
Aleně Staňkové byly tři roky, když její rodiče odvleklo gestapo. Už je nikdy neviděla. Stala se jedním z takzvaných svatobořických dětí.