Věděli jsme, že karikatury sebe sama unesem, říká duo Foukal a Romanutti o svém filmu Sami doma

„Když jsme to stříhali, já už jsem tam neviděl sebe, ale nějakou figuru, avatara,“ popisuje Albert z kapely Bert & Friends práci na filmu. Při natáčení se v rolích scénáristů, herců a kameramanů ocitali střídavě oba autoři, a ve výsledném tvaru slyšíme jak hudební pasáže, tak básnické úryvky.

„Já jsem přišel s tím nápadem, a pak jsem udělal tu šílenou věc, že jsem to nakoukal a vytvořil stavbu filmu. Ale ten čas strávenej na place, v tom bytě, byl totálně synergickej,“ vysvětluje Jan, v čem tkví jejich společné dílo. Na ploše několika měsíců a ročních období se tak můžeme pomyslně zavřít s ústředními postavami do bytu, kde se odehrávalo ze všeho nejvíc silné přátelství.

Ranní káva nebo večerní pivo se stejně jako skládání prádla, hudby a veršů děje na pozadí pandemických restrikcí, změn a opatření. „Tenkrát ten hlas byl hodně silnej, skoro hysterie a apokalyptický zvolání a to do toho taky patřilo. My jsme ale nešli ven, mapovat situaci, chtěli jsme to ukázat na něčem obyčejným. Banální akty jako vaření nebo uklízení prádla jsou najednou významotvorný,“ dodává Foukal k historické výpovědi snímku.

Jaké zvolili autoři zobrazovací prostředky a proč své spolubydlení rovnou nestreamovali, se dozvíte v rozhovoru.