Veronika Lefrancois: Itálie se léčí z rozporuplného vztahu k Rusku

Jeden zásadní rozdíl tu však je. Tito noví přistěhovalci se nesnaží dostat do Evropy. Oni už v Evropě jsou. Skutečnost, která se Čechům, Slovákům nebo Polákům jeví jako samozřejmá, může některým obyvatelům Středomoří připadat méně evidentní.

Čtěte také

Jan Fingerland: Konec legrace v Evropě

Rozhodně netvrdím, že by Italové rovněž nepocítili obrovský šok ze zlovolného vpádu Putinových vojsk do nezávislé a suverénní země. Nicméně přestože se i v Itálii manifestuje za mír na Ukrajině, nový válečný konflikt se jejím obyvatelům jeví přece jen jako trochu vzdálený. Možná podobně, jako na Čechy dopadá méně palčivě vyloďování afrických běženců na ostrově Lampedusa.

Vedle obav o osudy milionů válkou zasažených Ukrajinců se v Itálii často ozývají úzkostlivé hlasy strachující se o to, jak a za kolik se bude v příštích měsících svítit, topit a tankovat.

Obavy ze zdražování energie

I s ohledem na tuto stránku veřejného mínění se italská vláda ještě krátce po Putinově vpádu na Ukrajinu zdráhala přijmout příliš silné sankce vůči Rusku. Podle slov premiéra Maria Draghiho budou mít na Itálii větší dopad než na jiné země, méně závislé na ruském zemním plynu.

Čtěte také

Lída Rakušanová: Putin není šílenec. Bohužel

Plyn je totiž hlavním zdrojem energie na Apeninském poloostrově, a to už od 80. let, kdy byly všechny jaderné elektrárny v zemi uzavřeny. Rok po katastrofě v Černobylu Italové ve všeobecném referendu rozhodli, že jaderná energie je příliš nebezpečná a že se na jejich území nesmí vyrábět.

Kromě toho, že Itálie dováží přes 40 procent svého plynu z Ruska, obě země navíc před válkou po desítky let pojily úzké ekonomické vztahy v mnoha jiných oblastech. Po druhé světové válce se v zemi vytvořila největší komunistická strana v Evropě mimo sovětský blok a Itálie se považovala za jakýsi most mezi Východem a Západem. Například auta značky Lada, která v době komunismu jezdila našimi ulicemi, byla výsledkem úzké spolupráce mezi italskou firmou Fiat a sovětským automobilovým průmyslem.

Po kolapsu komunismu a vzestupu Vladimira Putina se italští přívrženci Ruska rekrutovali spíše z řad pravicových a krajně pravicových politiků, kteří kremelského lídra mnohdy považovali za osobního přítele. Skandály opředený premiér Silvio Berlusconi býval pravidelným hostem v Putinově vile u Černého moře. Dnes se Berlusconi ocitl v rozpacích. Údajně se nechal slyšet, že svého přítele Vlada nepoznává. Prý to byl vždycky mírumilovný člověk.

Čtěte také

Alexandr Mitrofanov: Putin naplnil Orwellovy vize

Vůdce ultrapravicové Ligy, Matteo Salvini, známý svým euroskepticismem, patřil k dalším obdivovatelům ruského diktátora. I on se v posledních dnech vyjadřuje spíše k tomu, jak závažné důsledky by mohlo mít zastavení přísunu ruského plynu.

Naštěstí má dnes Itálie proevropskou vládu, která se i přes počáteční váhání přidala ke zbytku západního světa, a to navzdory riziku přerušení dodávek paliva. Velká část Italů si přece jen uvědomuje, že za situace války rozpoutané na evropském kontinentě se obavy ze zdražování energie jeví poněkud malicherně a že i oni se možná alespoň částečně budou muset vzdát svého komfortu.

Autorka je publicistka