Veronika Pehe: Od krize ke krizi: Polsko v roce 2020

Převzetí kontroly nad veřejnoprávními médii i justicí, útoky na práva menšin i neziskové organizace, snahy o reformu školství v duchu konzervativních hodnot, dlouhodobé konflikty s Evropskou unií, toho všeho jsme byli v posledních letech svědky. Uplynulý rok byl ale i na polské poměry hojný na dramatické události.

Čtěte také

Petr Janyška: Polsko bude mít polostátní noviny

Stejně jako zbytek světa se Polsko muselo potýkat s pandemií koronaviru a podobně jako Česko se nedokázalo připravit na druhou vlnu, která na podzim udeřila se zákeřnou silou. V nejisté době se navíc konaly vyhrocené prezidentské volby a značné společenské napětí vyvolaly také události, které jsme si zvykli označovat jako „kulturní války“.

Ty se v tomto roce točily okolo dvou témat. Jako terč si PiS vybralo během prezidentských voleb LGBT komunitu. Přední politici vládnoucí strany, včetně posléze znovuzvoleného prezidenta Andrzeje Dudy, nešetřili na adresu sexuálních menšin výroky připomínajícími antisemitská vyjádření polských politiků před druhou světovou válkou. Zatímco tato rétorika právem vyvolala v zahraničí obavy o dodržování lidských práv, nevzbudila mezi Poláky velkou vlnu solidarity s postiženou komunitou.

Kontroverzní zákaz potratů

Čtěte také

Petr Janyška: Polská církev je obrem na hliněných nohou pedofilních skandálů

Celospolečenské protesty vyvolalo až říjnové rozhodnutí ústavního soudu, podle kterého jsou potraty z důvodů vážných vývojových vad plodu v nesouladu s polskou ústavou. Do ústavního soudu si přitom PiS dosadilo podle jeho kritiků protiprávním způsobem své lidi a nelze toto rozhodnutí vidět jinak než jako politickou objednávku. Vyvrcholily tím dlouhodobé snahy části vládního tábora a vlivných katolických skupin o zpřísnění přístupu k interrupcím. Ten je v Polsku již tak značně omezený. Podle rozhodnutí ústavního soudu by ženy měly zákonnou povinnost donosit a porodit i plody, u kterých se nedá předpokládat, že přežijí více než pár hodin či dní.

V reakci na rozhodnutí se vzedmula obrovská protestní vlna. Politickou strategií PiS je udržovat společnost v neustálém napětí, ale takový rozsah demonstrací vládní strana za pandemických podmínek nejspíš nečekala. Do ulic totiž vyšly nejen aktivistky za práva žen, ale celý průřez polskou společností. V médiích se množily výpovědi konzervativně smýšlejících lidí, kteří nutně nepodporují liberálnější přístup k interrupcím. V případě rozhodnutí ústavního soudu ale pocítili, že politické elity pohrdají životy obyčejných lidí, kteří jsou vystavováni těžkým situacím. Stejně dobře se tak na protestech mohla vyskytnout dvacetiletá bezdětná žena žádající potraty bez omezení i matka dvou dětí, která se dozvídá, že je potřetí těhotná s postiženým plodem a nemá psychickou sílu ani socioekonomické podmínky, aby takové dítě vychovávala.

Hlavní emocí, která byla z týdny trvajícího protestního hnutí cítit, byl hněv. Hněv žen, že o jejich životech rozhodují především starší muži, kteří jsou na hony vzdáleni jejich každodenním zkušenostem. Hněv, že politická reprezentace prostě není dost dobrá a nerozumí, jaké mají lidé problémy. Nešlo přitom o vyjádření konkrétních politických požadavků, ale spíš o příležitost vyslovit nesouhlas s obrovskými nároky, které současná společnost na ženy klade v jejich osobních i pracovních životech a ke kterým by se teď měl ještě přičíst požadavek hrdinně rodit těžce postižené děti.

Změna ve společnosti

V neposlední řadě byl hněv často namířen proti katolické církvi, která dlouhodobě usiluje o úplný zákaz potratů. Na vlně protestů začali Polky a Poláci nejen ve městech, ale i na venkově masově vystupovat z církve, zřejmě také ve světle dalších odhalení zneužívání dětí kněžími.

Protesty přerostly PiS přes hlavu a přidávali se k nim i nespokojení podnikatelé či rolníci. Ti sice patří k voličskému jádru PiS, mnozí z nich ale přišli vyjádřit nespokojenost také s novým zákonem o ochraně zvířat, který považují za likvidační. Vládní strana ve výsledku nenechala rozhodnutí ústavního soudu zapsat do sbírky zákonů, zatím tedy není platné. V Sejmu leží zatím neprojednané pozměňovací návrhy.

Rok 2020 tak vyústění společenského napětí okolo potratů nepřinesl. Naopak, PiS se ještě snažilo odvést pozornost k jiným konfliktům: sporu s Evropskou unií o rozpočet, který nakonec skončil kompromisem mezi oběma stranami, ale také odkoupení většiny regionálních médií státním petrochemickým koncernem Orlen. Tím PiS dosáhlo „gazpromizace“ médií podobně jako v Rusku či v Maďarsku. V tom všem se tak trochu zapomnělo na stále řádící koronavirus. Ani další rok tak nejspíše nebude klidný.

Veronika Pehe|foto:Veronika Pehe,Český rozhlas

Jedno je ale jasné. Masivní protesty sice nezměnily polskou politickou reprezentaci, ale změnily polskou společnost. Daly průchod celkové nespokojenosti a nahlodaly společenskou autoritu konzervativních sil, což se promítlo i v preferencích vládnoucí strany. Ta se pod tlakem množících se krizí zmítá ve vnitřních i vnějších konfliktech a bude muset vyvinout značné úsilí, aby je v příštím roce ustála. Šanci se projevit tak může dostat i doposud roztříštěná opozice.

Autorka je komentátorka serveru A2larm