Vláda objednává jaderné bloky mimo rámec zákona. Tendr na Dukovany se stává napadnutelným, říká Míl

Vláda v minulém týdnu radikálně změnila soutěž na stavbu nového jaderného bloku a žádá místo jednoho reaktoru rovnou čtyři. Povede změna tendru k výhodnější finanční nabídce? Neměly by být nové požadavky na soutěžící lépe vysvětleny? Je škoda, že ze soutěže prakticky vypadla americká firma Westinghouse? Tomáš Pancíř se ptal Jaroslava Míla, bývalého vládního zmocněnce pro jadernou energetiku a bývalého ředitele energetické společnosti ČEZ.

Vláda tedy minulý týden rozhodla, že chce od uchazečů z Francie a z Jižní Koreje závazné nabídky až na čtyři jaderné bloky. Ministr financí Zbyněk Stanjura ale včera v Otázkách Václava Moravce řekl, že to neznamená, že by vláda rozhodla o tom, že postaví všechny čtyři bloky. Podle něj ty nabídky mají vládě pomoci k rozhodnutí, jestli stavět 1, 2 nebo čtyři bloky. Rozumíte tomuto postupu? Dává to smysl?

No, mírně řečeno nerozumím, protože se lehce zapomnělo na to, že vláda nevypisovala žádné výběrové řízení. Výběrové řízení vypsala společnost Elektrárna Dukovany II. To je podle práva založená firma, která je zodpovědná za výběrové řízení. A výběrové řízení se koná podle zákona o zadávání veřejných zakázek, a to na základě bezpečnostní výjimky paragrafu 29, písmeno A.

Pro vstup vlády do rozhodování platí uzavřená rámcová smlouva mezi státem, společností ČEZ a Elektrárnou Dukovany II a zároveň první prováděcí smlouva, kde to je velmi podrobně specifikováno.

Čtěte také

Takže my jsme se dostali do situace, kdy se postupuje mimo rámec uzavřených smluv, mimo rámec zákona o zadávání veřejných zakázek. Tím pádem se ten tendr stává podle mě velmi, velmi snadno napadnutelným, lehce zmatečným a ty kroky dost nevěrohodnými, protože v některých existuje jiné vyjádření společnosti ČEZ, různá vyjádření politiků, různé stanovisko vlády.

Řekl bych, že to není správný krok už z toho důvodu, že podle platných dohod a zápisů z jednání, kterých se zúčastnila minulá opozice – dnešní vláda – a tehdejší vláda, která je dnešní opozicí, jsme měli v roce 2023 mít již podepsanou smlouvu na výstavbu s jedním dodavatelem na jeden blok s možností rozšíření na dva. Měli jsme mít platné územní rozhodnutí, měli jsme mít notifikaci u Evropské komise a měli jsme již začít s realizací přípravy staveniště.

To znamená, že se toto všechno posouvá: v případě podpisu smlouvy se posouváme z poloviny roku 2023 na řekněme první polovinu, možná červen či červenec roku 2025. To dvouleté zpoždění v územním řízení a dvouleté zpoždění v notifikaci je vedeno i s dvouletým zpožděním v podpisu všech smluv.

A abych ukončil ten vstup, není to první zpoždění. My jsme udělali první chybu už na začátku, kdy minulá vláda nerespektovala doporučení bezpečnostních složek a odmítla zúžit počet uchazečů z pěti na tři. To vedlo ke zdržení, k bezpečnostnímu dotazníku, který byl úplně zbytečný. To bylo další zdržení, a pak jsme se pochopitelně dostali do situace, ve které jsme dnes, kdy to celé posouváme a vnášíme do soutěže skutečně prvek nedůvěryhodnosti a nestability.

Čtěte také

Znamená to, že z vašeho pohledu ten původně plánovaný termín 2036 už v tuto chvíli nejde stihnout?

Nejde.

O kolik minimálně? Znamená to, že jsme teď v roce 2038?

Já bych řekl, že se pohybujeme někde v roce 2038, protože optimismus plnění závazků na straně státu, samospráv a investora, v tomto případě především státu, se ukazuje jako nepodložený.

Jsme v situaci, kdy jsme neudělali jediný konkrétní krok v oblasti přípravy personálu a výchovy a vzdělávání lidí. To je první věc – bez lidí nepostavíte vůbec nic. A zdrželi jsme jak územní rozhodování, tak především tu notifikaci.

Ten projekt byl připraven tak, že chceme realizovat jeden blok. Evropská komise – není pravda, že by byli nadstraničtí, to je jenom takový mýtus – v žádném případě nemohla zablokovat ten jeden blok. Mohla kolem toho udělat nějaké tanečky, ale v konečném důsledku už to měla dávno schválit. A protože územní řízení je na dva bloky, tak jsme mohli podepsat smlouvu na jeden blok s možností opce na druhý blok, kterou jsme mohli uplatnit klidně v roce 2029. Tím mohlo dojít k prvnímu zlevnění.

Čtěte také

A pokud jsme chtěli – řekněme, že někdo tu úvahu má, ale já ji považuji za velmi chybnou – realizovat stejnou stavbu i v Temelíně, to znamená třetí a čtvrtý blok, tak jsme mohli začít jednat o této výstavby a získat určitě slevu, kterou požadujeme, protože druhou alternativou bylo třeba stavět úplně něco jiného. Naše pozice prostě byly daleko lepší než teď.

Závazně teď slíbit cenu? Nereálné

Je mi jasné, že byste teď mohl pokračovat ještě dalších 20 minut a vyjmenovávat, co všechno je těžké v tuto chvíli zjistit a co v podstatě během těch dvou a půl měsíců ti dodavatelé nemohou jasně dát. Vy si myslíte, že pracovníci ČEZu nebo té dceřiné firmy toto všechno nevědí? Nebo jak je možné, že někdo přišel se zadáním, že za dva a půl měsíce mají dodavatelé toto všechno spočítat?

Já jsem si nevšiml, že by toto rozhodnutí udělala společnost ČEZ. Já jsem si všiml, že s tím vystoupila vláda, která není účastníkem výběrového řízení.

A vy máte pocit, že to bylo bez konzultace s ČEZem?

To je klidně možné, ale žádný smluvní vztah mezi ČEZem a státem uzavřen není. Žádný dodatek ke smlouvě uzavřen není. Tím pádem, když není uzavřen dodatek, tak ČEZ nemůže přijímat pokyny mimo rámec valné hromady.

Čtěte také

To znamená, že bude muset být uzavřena nějaká smlouva, kde všechno bude přesně definováno – pravděpodobně je připravená, pravděpodobně byla podepsána, akorát není v rejstříku, jinak si ten postup neumím vysvětlit.

Ale hlavně nevěřím tomu, že někdo počítá s tím, že ta nabídka, která bude podána za tři měsíce, bude tak závazná, že bude vymahatelná v roce 2040 nebo 2045, kdy to budete uvádět do provozu. To je absolutně nereálné. Dojde k takovému množství změn, že ta cena bude stoprocentně úplně jiná.

Vy jste už na začátku říkal, že z vašeho pohledu může být problémem celé té zakázky, při tom vývoji z minulého týdne, její posouzení z hlediska zákona o veřejných zakázkách. Vy si myslíte, že by opravdu bylo možné, že celý ten tendr někdo z účastníků napadne a že skončí tak, že nebude možné nikoho vybrat?

Ten tendr je dnes v situaci, že bude-li jej chtít některý z účastníků z jakýchkoli důvodů napadnout, tak jej prostě bude moci napadnout. Otázkou je, jak dalece úspěšně, ale nezapomeňme, že jej mohou napadnout i Rakousko a některé další iniciativy. Posluchači vědí, že se dá například napadnout i tendr na metro a tendr je potom zrušen.

Já bych v tomto případě byl extrémně opatrný. Proto říkám, že rozhodující je, co dělá ten investor, tedy společnost Dukovany II, jak ona komunikuje. Prostě to, co je na papíře, je to podstatné – z těch veřejných vyjádření je to mírně zmatečné.

Čtěte také

Možná ještě poslední věc, která je k tomu velmi důležitá: každý z těch dodavatelů do toho tendru vložil zhruba dvě miliardy korun. Nevratných. A teď si vezměte, že na základě nějakého postupu, který se jim nemusí líbit, oni o ty miliardy přijdou. To jsou konkrétní peníze konkrétních akcionářů, konkrétních firem.

Ze své zkušenosti vím, že Westinghouse velmi zvažoval, jestli se do tohoto tendru po zkušenostech z tendru na Temelín přihlásí. Jestli si správně vzpomínám, tak on tehdy ten tendr v podstatě vyhrál, ale nakonec se celý tendr jaksi zpatoval, přitom oni utratili přes 100 milionů dolarů.

Pokud Česká republika nebude úspěšná a ten tendr bude napadnut, tak se dá očekávat, že při jakékoli další soutěži to už nebude tak, že nabídky obdržíme, ale budeme za jejich zpracování platit předem.

Kdy nastane nejzazší termín, dokdy Česká republika nový zdroj energie potřebuje? Může jej plánovaná výstavba v Dukovanech ještě pokrýt? A jak znějí podmínky, za kterých ji vůbec Ministerstvo financí hodlá financovat? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh
Spustit audio

Související