Vlastimil Kobrle: Mám za sebou stínové studium
Vlastimil Kobrle, koncertní mistr rozhlasových symfoniků, nám představil své oblíbené skladby i interprety. Na stanici D-dur vysíláme 1. a 2. října od 8 do 12 hodin.
Vlastimil Kobrle je uznávaným houslovým interpretem. Dlouhá léta je koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a uměleckým šéfem Filharmonického komorního orchestru. Pravidelně rovněž účinkuje jako sólista a vůdčí osobnost komorního souboru Collegium rozhlasových symfoniků a Prague Classic Orchestra.
V životě jsem měl velké štěstí. Už v době studií jsem mohl být v blízkosti velkých umělců, jako byl třeba Josef Suk anebo Jan Talich. Bylo to takové mé stínové studium.
Je to už dávno, co jsme se s Vlastou Kobrlem potkávali coby studenti konzervatoře. Už tehdy nám, jeho spolužákům, bylo jasné, že disponuje výjimečným talentem. Jeho hudební projev byl navzdory mladému věku neobyčejně vyspělý. Jakoby se tóny jeho houslí rodily s absolutní samozřejmostí. Jakoby hudba byla součástí jeho osobnosti. Byl nadaný a od dětství s hudbou úzce spojený. Aby také ne. Vlastimil totiž pochází z velmi vzdělané a hudbymilovné rodiny.
Maminka Anna s tatínkem Vlastimilem působili na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem. Založili a dlouhá léta vedli Ústecký dětský sbor, v němž Vlasta účinkoval už jako tříletý klouček. Léta strávená v dětském sboru ho naučila disciplíně a kázni. Také nároky a tatínkova důslednost nebyly malé. Nicméně na tato léta Vlastimil vzpomíná s velkou láskou a vnímá je jako svůj bonus. Když bylo Vlastovi pět let, jeho dědeček mu koupil housle a stal se jeho prvním učitelem. Ve školních letech nastoupil do LŠU v Ústí nad Labem a brzy zjistil, že by se hře na housle chtěl věnovat i nadále.
Záhy začal s houslemi vystupovat i na koncertech dětského sboru a díky tomu postupně získával jistotu pro hru před publikem. Ještě jako žák lidové školy umění začal soukromě navštěvovat houslové hodiny u profesorky Jiřiny Dlouhé, která v té době působila na teplické konzervatoři, kam po základní škole Vlastimil zamířil také. Po čtyřech letech měl už jasnou představu, že chce být profesionálním hráčem. Uvědomoval si, jak trnitá je cesta, která vede k tomuto cíli, že je potřeba dále studovat a získávat patřičné dovednosti. Pravidelně proto začal navštěvovat přípravné hodiny u houslového pedagoga Václava Snítila na pražské HAMU, kam po maturitě a po úspěšně vykonaných talentových zkouškách nastoupil.
Přechod do hlavního města – města plného kultury – byl pro Vlastimila zásadním zlomem v jeho životě. Otevřely se mu zcela nové možnosti. Začal poznávat interpretační umění svých starších kolegů na fakultě a navštěvoval pražské koncerty a divadla. Dostávala se mu k poslechu řada dříve nedostupných nahrávek zahraničních interpretů, začal samostatně koncertovat a postupně osobně poznávat výjimečné umělce.
Netrvalo dlouho a zprávy o jeho talentu se začaly šířit hudebním světem. Brzy byl osloven ke spolupráci s Talichovým komorním orchestrem a záhy také se Sukovým komorním orchestrem. Jan Talich byl pro Vlastu velkým tahounem, však také spolu několik let seděli u jednoho pultu. A zkušenosti, které zde získal, brzy zúročil i u Josefa Suka. Ten totiž jeho schopnosti empiricky vyzkoušel na jednom z koncertů v Rudolfinu, kde Vlasta úspěšně na poslední chvíli zaskočil za nemocného kolegu. Nakonec mu Josef Suk nabídl ve svém orchestru místo koncertního mistra. A následně spolu začali koncertovat také sólově. Toto období Vlastimil dodnes vnímá jako velkou školu života, podle jeho slov byly roky strávené v obou tělesech stínovým studiem HAMU. Získával totiž maximum, co může mladý hráč získat. S oběma orchestry si zahrál v mnoha koncertních domech po celém světě a prožil také mnoho legrace.
V lednu 2000 Vlastimil Kobrle nastoupil na pozvání šéfdirigenta Vladimíra Válka do Symfonického orchestru Českého rozhlasu. A i tady měl na své kolegy Vlastimil velké štěstí. V té době byl koncertní mistr rozhlasových symfoniků skvělý houslista Pavel Prantl, kterého později na tomto postu Vlastimil vystřídal. I na tyto začátky vzpomíná s velkou úctou a láskou.
Vlastimil Kobrle v rozhlasovém orchestru působí více než dvě desetiletí. Během této doby toto těleso natočilo nesčetné množství hudebních nahrávek, odehrálo mnoho koncertů a participovalo na řadě projektů. Nejraději se Vlastimil ve vzpomínkách vrací do období, kdy orchestru šéfoval Vladimír Válek anebo Ondrej Lenárd, těší se však také ze spolupráce se současným šéfdirigentem Petrem Popelkou. Symfonický orchestr Českého rozhlasu ovšem není pro Vlastu jedinou uměleckou platformou, v níž se realizuje. Životní setkávání ho zavedlo také do okruhu umělců Filharmonického komorního orchestru. A byl to právě Pavel Prantl, kdo mu zde opět předal pověstné žezlo uměleckého šéfa. A i v FKO našel svět, v němž je mu dobře. Těleso, kde si hráči rozumí a kde mezi nimi funguje chemie. A to je podle slov Vlastimila Kobrleho to nejdůležitější, co hudebník v orchestru potřebuje.
Na Návštěvě u Vlastimila Kobrleho jsme si příjemně povídali o jeho dětství, o studiu na teplické konzervatoři a pražské hudební fakultě, o interpretačních vzorech, ale i o jeho účinkování ve významných komorních tělesech či o spolupráci s předními umělci. A v podobném duchu Vlastimil také vybíral hudbu. Namátkou jmenujme například písně z tvorby Jiřího Dvořáčka nebo Viktora Kalabise v podání Ústeckého dětského sboru, Bachovu Partitu d-moll pro housle v interpretaci Henryka Szerynga, Paganiniho koncert pro housle a orchestr A dur v podání Isaaka Sterna anebo Houslový koncert Maxe Brucha v podání Josefa Suka. Čekají nás také Metamorfózy Richarda Strausse a Zjasněná noc Arnolda Schönberga v podání Talichova komorního orchestru pod vedením Jana Talicha, Symfonická báseň pro velký orchestr Praga Josefa Suka v nastudování Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Ondreje Lenárda anebo výběr z Dvořákových Slovanských tanců v podání opět rozhlasových symfoniků a v nastudování Vladimira Válka atd. Vlastimil Kobrle vybral také jednu skladbu, v níž se představil jako sólový interpret. Je to Sonáta pro housle a klavír Luboše Sluky a skladba je to opravdu krásná. Ostatně poslechněte si příští víkend Návštěvu a posuďte sami.
