Vozí do Gambie kola. „Horské kolo bez přehazovačky je pro děti nejlepší. Dostanou se tak do školy“

Zatímco u nás patří kolo mezi populární způsoby aktivního odpočinku, v africké Gambii může jít o věc, která rozhodne o tom, jestli dítě dokončí základní školu.

Kola pro Afriku aneb Projekt Romana Posoldy v Gambii, kterým se kola z Česka dostávají do rukou potřebných|foto: Roman Posolda/Petra Mičková

„Dítě chodí třeba deset kilometrů do školy a deset kilometrů zpátky. Ve chvíli, kdy dostane kolo, je to pro něj velká proměna. Nejen že do školy jede kratší dobu, je čerstvější na učení a je schopno vnímat to, co se ve škole učí. Ale taky dojede dříve domů a může zastat některé práce, které od něj komunita očekává,“ popisuje gambijskou realitu Posolda.

Sám se v minulosti setkával s tím, že děti, které bydlely dále od školy, měly problémy. „Byla to pro ně obrovská zátěž, takže chodily třeba jen dva nebo tři dny v týdnu. Ale pak ztrácely – neměly kontinuitu v učení a řada z nich školu ani nedokončila,“ říká organizátor projektu.

Pomoc podle svých možností

Ačkoliv dříve – především na nátlak tamějšího ministerstva – spolupracovali v Kolech pro Afroku až s šedesáti školami, dnes spolupracují přibližně s patnácti z nich. O to je to ale intenzivnější.

„Víme – a věděli jsme to od začátku –, že nejsme spasitelé. Nemůžeme pomoct všem dětem. Ale ve chvíli, kdy se pomůže alespoň některým tak, jak je v našich možnostech – ta kola připravit, dovést do Gambie a předat –, tak si myslím, že je to velký úspěch,“ je přesvědčený Posolda.

Kola pro Afriku aneb Projekt Romana Posoldy v Gambii, kterým se kola z Česka dostávají do rukou potřebných|foto: Roman Posolda/Petra Mičková, ©

Cílem Kol pro Afriku přitom není jenom dovést dětem dopravní prostředek, který jim zkrátí cestu do školy.

„Podporujeme komunitní cyklomechaniky, které jsme zaučili, předali jsme jim znalosti a v novém cyklocentru budou mít svůj sklad s dostatkem náhradních dílů a s koly, která mohou opravovat a prodávat se ziskem pro sebe. Ve chvíli, kdy se budou mít s tou svojí živností lépe, tak se budou moci věnovat i školním kolům. Cyklomechanici museli obětovat práci na farmách a opravovat kola dětem. Výdělek za to ale byl tak malý, že jejich motivaci velmi rychle vyprchala,“ přiznává Posolda.

Jaké kolo je vlastně do písečného afrického terénu vhodné?

„Nehodí se úzkoplášťová kola. Nehodí se favoritky – to kolo v terénu nemůže uspět. Boří se do písku a po kamenech taky moc dobře nejede. Nejlepší kolo je horské. Aktuálně je to 26 palců velké kolo, které my zjednodušíme, protože Gambie nemá vlastně žádné kopce, takže děti nepotřebují ani přehazovačky. Tu my odstraňujeme, uděláme z toho co nejjednodušší stroj, aby dětem co nejdéle kolo sloužilo a bylo co nejméně poruchové,“ dodává koordinátor celého projektu.

Více zodpovědnosti

Dárci kol dostanou darovací certifikát i placku s nápisem "moje kolo jezdí v Africe"|foto:Lucie Fürstová, Český rozhlas

V Česku má Roman Posolda s kolegy nachystáno dalších přibližně tři sta kol, která brzy poputují k africkým dětem. Vůbec poprvé nedostanou hotové kolo, ale spíše jeho stavebnici. „Chceme děti do projektu více zapojit. Takže si ta kola budou pod naším vedením a vedením místních cyklomechaniků samy skládat,“ popisuje plán Posolda.

To by mělo přinést hned několik benefitů. „Jednak jim vznikne s kolem ještě větší vztah, vznikne porozumění tomu kolu jako stroji. Budou umět lépe rozpoznat problémy, které na něm mohou vzniknout. A za pomoci servisních cyklostanic, které budeme instalovat v každé partnerské škole, si budou moci takové ty drobnější opravy udělat samy,“ nastiňuje Roman Posolda směr, kterým se po deseti letech jeho projekt Kola pro Afriku vydává.

Poslechněte si celý rozhovor Andrey Skalické s Romanem Posoldou.

Dozvíte, co pro něj osobně kolo znamená, proč zatím do Afriky nevzal své děti nebo jak se pandemie koronaviru podepsala na gambijské školní docházce i stavu kol, která školám Češi darovali.