Vydejte se po stopách umrlčích prken
Ještě zhruba před 100 lety by toto téma bylo s blížící se zimou velice aktuální. Dnes se jedná spíše o jakési ohlédnutí a komentář k určitým prvkům v krajině. Těmito prvky jsou umrlčí prkna, která se dodnes poskrovnu nacházejí na Šumavě. 3 z nich najdete například nedaleko Špičáku u kapličky sv. Antonína a sv. Barbory.
Umrlčí prkna bývala různě zdobená, mohla mít různý tvar a dokonce se vyráběla z rozličných druhů dřeva: „Tady vidíme například zlomenou svíci, což značí vyhasnutí života. Většinou se ve spodní části nacházel nějaký text, ať už jméno zemřelého, který byl na dané prkno uložen, nebo třeba něco osobního, co měl dotyčný za svého života rád, a v horní části se pak vyskytoval nějaký motiv. Pokud šlo o chudého člověka, byla tam třeba jen lebka se zkříženými hnáty. Naopak čím byl nebožtík bohatší, tím bohatší bylo i vyobrazení. Prkna mohla být vytvořena třeba ze smrkového nebo lipového dřeva, což bylo i nejčastější,“ uvedla šumavská průvodkyně a vedoucí muzea a infocentra v Žihobcích Veronika Kočí.
Přes zimu byli nebožtíci uloženi právě na těchto prknech
V těchto končinách se jednalo o nutnost: „V každém domě tady na Šumavě bylo nutné takovéto prkno mít, a to pro případ, že by někdo v dané rodině během zimy zemřel. Jelikož tady bylo vždy hodně sněhu a půda byla dlouho zamrzlá, nebylo možné nebožtíka pohřbít. Až na jaře, kdy zem povolila a sněhu ubylo, bylo možné mrtvého člověka pochovat se všemi náležitostmi a poctami. Do té doby byl uložen právě na umrlčím prkně, a to buď někde v domě – na půdě apod., anebo poblíž domu ve sněhu.
Zvyk používání umrlčích prken tady u nás na Šumavě pochází z 15. století, kdy ho sem přinesli tyrolští osadníci, jelikož i tam se vždy potýkali s velkým množstvím sněhu a dlouhými a tuhými zimami. Pokud byste teď přejeli hranice, tak třeba v Bavorsku je tento zvyk stále živý a s těmito prkny se setkáte v podstatě na každém kroku. Jsou běžnou součástí krajiny tak, jak tomu bylo i u nás ještě poměrně nedávno,“ řekla Kočí.
Kaplička sv. Antonína a sv. Barbory bývá také nazývána kapličkou barabů. Proč? To se dozvíte v reportáži.
Související
-
Poslední cesta nebožtíků vedla kolem Umrlčí studánky
Umrlčí cesta, na níž najdeme stejnojmennou studánku, byla v minulosti pro obyvatele nedalekých Hůrek na Rokycansku významnou spojnicí se strašickým kostelem a hřbitovem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
