Výročí Dne D. „Tahle řeka byla plná krve, na padlé nikdy nezapomeňte,“ vyprávěl syn generála, který se vylodil v Normandii

Spojenecké vlajky u domů, vojenské džípy na dálnicích a piety u památníků. Francie si připomněla 79 let od vylodění spojenců v Normandii a největší námořní invaze v historii. Desítky tisíc vojáků se tehdy vylodily na francouzských plážích a přispěly tak k porážce nacismu v Evropě. Piety přímo v Normandii sledoval zpravodaj ve Francii Martin Balucha.

Druhá světová válka, Korea i Vietnam

„Jmenuju se Eddie. Jsem z Arizony ve Spojených státech. Koupil jsem si tyhle krabičky a sbírám do nich písek z pláže Omaha a Utah. Chci je dát svým kamarádům, válečným veteránům. Jeden z nich zažil druhou světovou válku, druhý válku v Koreji a třetí má za sebou Vietnam. Někteří už jsou po smrti, slíbil jsem jim ale, že to pro ně udělám.“

98letý veterán

Eddie na tento okamžik čekal 60 let. Teď se mu splnil sen. A i když to byla dlouhá cesta, každý krok prý stál za to. Do Normandie se letos vrátil i 98 letý válečný veterán Joe Landry:

„Vybavuji si mnoho vzpomínek. Nikdy bych nečekal, že se mi tady v Normandii po tak dlouhé době dostane takového přijetí.“

Veterán Joe Landry, 98letý.

Joe Landry se do Normandie dostal v červenci 1944. Tehdy mu bylo 19 let. Později se zapojil i do bitvy v Ardenách. Teď je v Normandii celebritou – desítky lidí ho u památníku Iron Mike žádají o společnou fotografii a podpis. Příběhy těchto válečných hrdinů v Normandii vypráví i Francouz Christophe oblečený ve vojenské uniformě:

„Mám tady transparent, na kterém popisuji příběh amerického výsadkáře Philipa Shofnera. Seskočil v Normandii v noci na 6. června 1944, aby osvobodil Evropu. Byl vážně zraněný, nakonec se z toho ale dostal. V Británii pak poznal svou manželku Peggy Jean, se kterou měl tři úžasné děti.“

‚Tekly tu proudy krve‘

Hold padlým vojákům v Normandii vzdala i vnučka amerického generála Pattona, Helen. Její otec ji před lety vzal do Normandie a kladl ji na srdce, aby nikdy nezapomněla na vojáky, kteří tu zemřeli.

Řekl mi, ať nastoupím do auta, a že pojedeme do La Fiere. Už si nejsem jistá, jestli opravdu věděl, jak se tohle místo jmenuje. Říkal, že mě musí vzít k tomuhle mostu, k řece Merderet. Donutil mě sem přijít a dívat se na tuhle řeku. Pak na ní ukázal a řekl, že v ní tekly proudy krve. Chtěl, abych na to nikdy nezapomněla, aby na to nikdy nikdo nezapomněl.

autoři: Martin Balucha , agf | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio