Vysílačka Vltava podporující vstup vojsk - 1968 a úvaha spisovatele Karla Fabiána o kontrarevoluci - 1969
Dnes se nebude poslouchat lehce. Pamětníkům, ani těm, kteří dosud nic podobného neslyšeli a snad by si ani neuměli představit, že něco takového bylo kdy možné. Půjde o nahrávky z doby, kdy se znásilňovaly dějiny.
Nešlo o překrucování toho, co stálo na stránkách dávno zažloutlých knih, ale toho, co člověk na vlastní oči viděl na ulici. Dnes nebo před týdnem. Mluvím samozřejmě o dění po srpnu 1968. Od prvního dne okupace bylo možné zachytit v éteru stanici, před kterou varovali hlasatelé legálního Československého rozhlasu – říkala si Vltava a typická pro ni byla špatná čeština a slovenština. Vysílačka Vltava šířila svou „pravdu“ z východního Německa, a ačkoli měla plnohodnotné technické zázemí a tvořilo ji mnoho lidí, bylo její vysílání doslova ubohé – co do obsahu i provedení.
V obsahu i zaměření propagandy, kterou vysílačka Vltava šířila, se zračí značné podcenění tehdejší československé společnosti nebo její neznalost. Motivy, které pirátské vysílání předestíralo, by snad mohly ovlivnit většinové mínění v 50. letech, kdy se strašák návratu německého fašismu a nové války úspěšně zabydlel v soudních síních ovládaných komunistickou stranou, ale ne už na konci let šedesátých.
Rok se s rokem sešel a psal se zase 27. srpen. V roce 1969 už bylo leccos jinak. Při demonstracích k výročí okupace nestáli cizí proti našim, ale naši proti našim. Jediný rozdíl byl v pragmatickém pohledu na věc. Jedni si řekli, že to tak nemůže zůstat - ti demonstrovali. Druzí pochopili, že to tak zůstane a je třeba se tomu přizpůsobit - ti pak znásilňovali dějiny a vlastně i sebe. Třeba jako spisovatel Karel Fabián.
