Slunéčko nebo česnek: zabijáci v zahradních službách
V boji proti chorobám a škůdcům ovoce, zeleniny nebo polních kultur jsme v dobách nedávno minulých spoléhali spíše na produkty chemických laboratoří, na organické i anorganické látky. Dnes je spektrum pomocníků daleko širší. Pokračuje Ivan Dvořák z časopisu Zahrádkář.
„Používáme například pro škůdce jedovaté přírodní látky, tedy výluhy z různých rostlin. Využít můžeme i faktu, že naši škůdci někomu či něčemu chutnají. Někdy přímo, jindy zprostředkovaně. Třeba u hlístic, které dokážou hubit mladé slimáky. Ty nelikviduje sama hlístice, ale bakterie v ní žijící. Vysazení hlístic nemá ale trvalý účinek, musí se každý rok opakovat, ideálně brzy na jaře.
A mšice? Víme, a věděly to i naše babičky, jak s nimi dokážou zatočit slunéčka, zlatoočky, škvoři, pestřenky, někteří pavouci či parazitické vosičky. Pokud máme v zahradě dost takovýchto predátorů, mnohdy dokážou udržet stavy škůdců na úrovni poškození, kterou tolerujeme.
Někdy využíváme preventivně extrakty z rostlin okolo nás. Takový extrakt může škůdce odpuzovat jako repelent, jiný mu nechutná, a další může být jedovatý. Kupříkladu česnekový extrakt při správném užití hubí i třásněnky, svilušky, molice, mšice, při zasažení i různé housenky žeroucí listovou plochu. Podobně mohou působit i přípravky z pelyňku, rozmarýnu, vratiče či řimbaby.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
