Zábělá na Plzeňsku – místo nedělních výletů koncem 19. století
Kdyby tak ruiny uměly mluvit – určitě i vás to už kolikrát napadlo. Když se vydáte do dnešní přírodní rezervace Zábělá na pravém břehu Berounky za Plzní-Bukovcem, tak můžete narazit na zbytky zdiva někdejší výletní restaurace. Kdysi to bývala slavná výletní restaurace.
Restaurace byla otevřena v květnu 1889. Není bez zajímavosti, že zastupitelstvo obce Chrást, na jejímž území se nacházela, její projekt schválilo dodatečně až o několik měsíců později, v září. Oblíbené výletní místo restauraci, kde by se výletníci mohli občerstvit, potřebovalo a tak zastupitelé se stavbou neměli problém.
Ostatně s ohledem na veřejné mínění možná ani mít nemohli. Už dříve tu příležitostně zastavoval vlak, což si vynutila ve 2. polovině 19. století vzrůstající obliba výletního místa. Nejprve na Zábělou jezdily jenom mimořádné zábavní vlaky. Třeba 31. května 1868 tam na svěcení sokolského praporu dopravily kolem osm tisíc cestujících.
Program spojený s cvičením se odehrával na louce u řeky. Peron se tam objevil až v roce zřízení restaurace a 2. června 1889 tam 1. pravidelný zábavní vlak přivezl dva tisíce lidí - vlastně zábavní vlaky, jeden musel být přidán.
Jak naznačila výše zmíněná událost, svěcení sokolského praporu, byla Zábělá i středem vlasteneckého zájmu. Snad se o to zasloužilo nedaleké slovanské hradiště, původně ovšem keltské. Každopádně tamější genius loci na vlastence mohutně působil.
Sokol, plzeňský Spolek vojenských vysloužilců korunního prince Rudolfa, C. k. privátní měšťanský sbor ostrostřelecký v Plzni nebo plzeňští akademici, ti všichni tam pořádali svá setkání a akce. A mířily tam nejen spolky, ale také rodiny.
Zábavní vlaky do Zábělé
Jak uváděly noviny z 10. srpna 1892: „Stalo se několikráte, že každodenní zábavní vlak do Zábělé nebyl vypraven pro nepohodu, nebo nedostatek osob. Aby nemusel každý na nádraží se přeptávati, bude vždy o 1. hod. odpoledne označeno na městské radnici u vchodu, kdy vlak nepojede, což se stane vyvěšením bílého praporečku. Nebude-li bílý prapor na radnici, znamená to, že vlak zábavní nejede.“
Původní podoba restaurace Zábělá
A jak vypadala restaurace v Zábělé? V roce svého vzniku velmi prostě: hrázděná stavba o třech ubytovacích světnicích a hostinské místnosti. Vedle domek pro hostinského, WC, malé hospodářství a – lednice plná ledu. Veledůležitá věc pro chlazení piva, které v Zábělé teklo plným proudem.
Také lednice byla zpočátku hrázděná, od roku 1901 zděná. Restaurace, které po dlouhá léta vládl restauratér Ferdinand Císař, se postupně modernizovala a rozšiřovala. V roce 1892 přibyla zasklená veranda, o rok později kuchyně a potom další různá vylepšení.
Od přelomu 19. a 20. století se častěji měnili nájemci. Do pachtovní smlouvy uzavírané zpravidla na šest let přibyl v roce 1915 přívoz. Tato smlouva také předepisovala, že v restauraci Zábělá se smí čepovat jen pivo plzeňských pivovarů, ceny směly být přiměřené a být na veřejné vývěsce. V zimě bývala restaurace zavřená, ale i během tohoto období byl nájemce povinen ji hlídat a udržovat.
Konec výletům do Zábělé udělala 2. světová válka. Po ní už lidé měli jiné starosti a tak i popularita zábělské restaurace upadala. Po několika letech byla uzavřena, pronajal si ji soukromník na bydlení, po jeho smrti v roce 1957 byla budova zbourána.
Zdroje informací:
Zábělá včera, dnes a zítra - Petr Mikota, Milan Kokeš, nakladatelství Ing. Petr Mikota, Plzeň 2014
Sluší se to? - K. Přibylová, nakladatelská akciová společnost Rodina, Praha
Nejnovější zprávy
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
