Zahradní architekt o jedlé zahradě: Domácí cider, čatní nebo vajíčka jsou přece nejlepší dárek. Jak na zahradu, kde nám bude dobře?

Najdeme v českých zahradách hodně bizáru?

Čtěte také

Opraváři českého venkova. Nový reportážní seriál o lidech, kteří se starají o krajinu

Musím říct, že ano, že se stále v řadě nových zahrad jedou kačírky, symbolické postupy, za které vás možná pochválí maminka nebo sousedka. Díky tomu, že to je výrazné, je to vidět, ale tím končí radost. Zahrada by měla být taková, že když do ní přijdete, nic vás neruší, je vám tam stejně dobře, jak když jdete do lesa.

Naučte mě dívat se na zahradu…

Na zahradě mi připadá nesmírně důležité soukromí. To je moje povaha, jsem rád, když na zahradu vyjdu a mám pocit, že mám místa, kde jsem sám se sebou, kde na mě nevidí nikdo. Hledám pokojíčky, kde se člověk zašije, protože takové místo v rámci menších bytů a domů těžko hledáte. Na zahradě je skvělé, když nemáte z terasy přehled o celé zahradě, což je jeden z neduhů českých zahrad, že se dělají obvodové prstence a velké trávníky.

Ferdinand Leffler s Lucií Výbornou|foto:Tomáš Černý, Český rozhlas

Mám naopak rád, když zahrada nabízí členitost a nacházíte v ní překvapení. A co se týče pohledů do dálky, tak si je užijete daleko víc, když je vidíte skrz nějakou kulisu. Každý, když se koukne na fotku, která ho zaujme, na fotce vidí v popředí a něco dál. A v zahradě si vlastně vytváříte takové fotografie, které vás neomrzí, protože zahrada je dynamická a v průběhu roku bude pořád něco dělat.

Jak dlouho se potřebujete na zahradu dívat a přemýšlet o ní, než se do ní pustíte?

První schůzky na zahradách jsou zásadní, tam padají důležité věci, není to o tom, že odjedu a začnu vymýšlet. Čas strávený přímo v zahradě bude mít na podobu zahrady patřičný dopad… Do zahrady doporučuji ohniště, je to okamžitě hotové, díra v zemi. Zapálit si oheň a sedět kolem toho, to jsou zásadní momenty, které vás do zahrady dostanou.

Jak se stavíte v rámci jedlých zahrad k tomu, kolik si toho člověk má pořídit?

Když se bavíme o ovoci, to je tady i pro ptáky. Dělat si hlavu z toho, že to nesním, je špatně, jsou tady zvířata, která čekají na to, že něco dostanou. Ale je pravda, že co se týká zeleniny, je lepší začít s menším, zkusit, co člověku jde, pěkně si to vrstvit…

Kam všude jezdíte pro inspiraci, když se nebavíme o českém lese?

Svoji práci mám strašně rád a myslím si, že inspirací je pro mě jakýkoliv výlet. Teď jsem se vrátil ze závodů z Jihoafrické republiky, kde jsem jezdil na kole, a také jsem lidem koukal na zahrady.

Je to o tom, kde si společnost stojí, co se týká zahradní architektury, co pro ně zahrada znamená. Musím říct, že jsem znova a znova nabýval pocit, že jsme tady dobří, že se tady v zahradách hezky žilo, dobře jsme navázali na to, co bylo před socialismem, kdy se lidé zabývali víc altánky a ušlechtilým žitím v zahradě.

Stále potřebujeme japonské rostliny, zenové zahrady, čerstvě sestříhané trávníky, nebo už se to mění?

Když si člověk začne všímat toho, jak je mu dobře třeba v ovocném sadu na Moravě, kde je všechno kolem vás v klidu a v pořádku, zjistíte, že to je ten zen. Nepotřebujete dělat lucerničky a japonské javory, pořád se s tím samozřejmě setkávám a kladu otázku: Je tohle, co vám do života přináší klid a zen, nebo to je jen to, co jste viděli v časopise?

Na co myslet při vytváření zahrady? A co je na plánování nejdůležitější? Poslechněte si celý rozhovor.