Zapamatujte si jméno Ilona Plecháčová. Obrovská naděje českého biatlonu: Bez bolesti není úspěchu

Talentovaná biatlonistka z Dolní Branné na Trutnovsku Ilona Plecháčová získala Zlatou medaili za vítězství v individuálním závodě na 10 km na Olympijských hrách mládeže v Jižní Koreji. Blahopřeji k velkému úspěchu.
Moc děkuji.

8 fotografií

Jak byste zhodnotila nejen samotnou olympiádu mládeže, ale vůbec celou sezónu, kterou máte za sebou?
Ta sezóna byla moc úspěšná, i když si myslím, že je stále co zlepšovat. V Koreji jsem si to moc užila, byla tam skvělá atmosféra, takové zpestření sezóny. A pak bylo mistrovství světa v Estonsku, kde jsem si to také moc užila.

Když chcete něčeho dosáhnout, tak tam musíme nechat všechno. A při biatlonových závodech je dobrá běžecká stránka zapotřebí.
Ilona Plecháčová, talentovaná biatlonistka

Byla při mládežnické olympiádě ta pravá olympijská atmosféra, jak ji známe z televize?
Bylo to tam cítit, protože jsme závodili ve stejném biatlonovém areálu, kde se konala i Zimní olympiáda dospělých v roce 2018. Opravdu tam byl cítit olympijský duch.

Vy jste byla dokonce i vlajkonoškou české výpravy, je to tak?
Ano, spolu s Lukášem Kulhánkem. Mě to moc potěšilo, protože za mnou přišel Martin Doktor, šéf olympijského týmu, že mám nést českou vlajku na zahájení. To mi udělalo obrovskou radost, ale byla jsem nervózní. Protože držet v takové chvíli v rukou českou vlajku, to je velká zodpovědnost. Ale moc jsem si to užila, myslím, že na to nikdy nezapomenu.

Čtěte také

Jako žák porazil Bodieho Millera, teď už je David Kubeš v seniorské reprezentaci alpského lyžování

Jela jste si tam pro medaile? Dalo se to čekat?
Uvnitř jsem si určitě přála medaili, ale to nemáte nikdy jisté. Říkala jsem si, že kdybych byla do šestého místa, tak to bude skvělé. Ale kdyby byla medaile a zazněla i naše česká hymna, tak to bude neuvěřitelné.

Co jste cítila, když jste dojela do cíle? Byla tam euforie?
Byl to čtyřpoložkový závod, což je celkem 20 ran a každá rána udělá hodně, protože za každou chybu se přičítá minuta. Takže do poslední položky jsem nevěděla, co se může stát, protože foukal dost silný vítr. Ale na trati jsem měla informace od trenérů, že jedu v popředí na medailové pozici, tak jsem se to snažila jen udržet v hlavě a nepokazit střelbu. Když jsem pak dojela do cíle, tak tam přiběhli týmoví parťáci a křičeli na mě, že jsem první. Nedokázala jsem tomu ani věřit a začala brečet. Radostí, bylo to skvělé.

Ilona Plecháčová, obrovská naděje českého biatlonu - štafetový úspěch|foto:archiv Ilony Plecháčové (Czech olympic team)

A na stupních vítězů, když zazněla naše hymna?
To jsem byla hrozně nervózní. Už jen vůbec vystoupit na ten první stupínek. Ale potom, když zazněla česká hymna, tak to bylo úžasné. To nikdy nezevšední.

Jsem připravená zase makat na další sezónu a těším se na to, co bude. A jednou bych ráda bojovala o účast na velké zimní olympiádě.
Ilona Plecháčová, talentovaná biatlonistka

Vy jste stála na stupních vítězů hned dvakrát. Byl nějaká rozdíl mezi těmi medailemi?
To mé zlato bylo hodně dojemné, ale i z té bronzové štafety jsem měla velkou radost, protože to je zase týmový úspěch. A jiná atmosféra. Víc si to společně užíváme. I když jsme ve stresu všichni čtyři, nakonec to bylo krásné.

Čtěte také

Petr Voldán: Biatlonový kotrmelec

Co vás přivedlo k biatlonu a k běžeckému lyžování, vůbec ke sportu?
Už odmalička jsem lyžovala, od dvou let jsem stála na lyžích. Začínala jsem u nás v Dolní Branné u Aleše Suka a potom jsem dlouho trénovala ve Vrchlabí u Tomáše Kulhánka, kde jsem se zdokonalovala v technice. A teď trénuji pod Jindřichem Šikolou. Po přestupu do Jilemnice to byl už takový skok do přípravy dospělých, dá se říct. V Jilemnici teď studuji sportovní gymnázium.

Kdy začaly přicházet první úspěchy a medaile?
Už jako malinká jsem třeba běhala ve Studenci závody a jednou jsem tam vyhrála velký koláč. A to mě strašně motivovalo. Potom jsem začala získávat medaile v žácích, i na dětské olympiádě jsem se umístila na bedně. A teď doufám, že to tak půjde dál.

Co to vůbec znamená dělat vrcholový sport? Protože vy si asi musíte spoustu věcí odříct.
Tak je pravda, na nic dalšího nemáme čas. Přes léto máme necelých 14 dní volných na nějaký odpočinek a dovolenou. Ale jinak prostě celoročně makáme, ale mě to baví. Já jsem spokojená a jsem za to i vděčná. Protože procestuji spoustu zemí, kam bych se asi jinak nedostala. Třeba onu Koreu nebo Kazachstán. To mě baví. Bez bolesti není úspěchu, to je mé motto.

Čtěte také

Natálka se narodila do lyžařské kolébky. Pod vedením mamky teď získala tři zlata na dětské olympiádě

Takže bolí biatlon? Nebo kdy vás třeba naposledy bolel fyzicky nebo psychicky taky?
Dost často, protože tréninky jsou náročné, tělo prostě dostává zabrat na každém tréninku. Ale když něčeho chceme dosáhnout, tak tam musíme nechat všechno. A zejména při biatlonových závodech je dobrá běžecká stránka zapotřebí.

Co vás ještě baví kromě sportu?
Když je třeba posezónní volno, tak jdu ráda na snowboard, potom na jaře mě baví i kolo, často trénujeme i na něm.

Jaké jsou vaše plány do budoucna? Co byste chtěla dokázat ve sportu?
Jsem připravená zase makat na další sezónu a těším se na to, co bude. A jednou bych ráda bojovala o účast na velké zimní olympiádě.

Další bude v roce 2026 v Itálii.
Bylo by to skvělé.

Ilona Plecháčová spolu s maminkou ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Budeme vám moc držet palce, ať se to povede. Naším hostem byla Ilona Plecháčová, velká naděje našeho biatlonu.